Pokud se vrátíme před hlasování o důvěře současné vlády v demisi, pak si také nevzpomínám, že by tehdy představitelé KSČM zdůrazňovali tento rozpor, který je součástí Programového prohlášení vlády a dokonce je uveden ve stejném znění, ale již v odstavci šestém. A poněkud je mi divné, že od samého počátku byli komunisté za své programové priority vládu tolerovat.

Mimochodem o navýšení vojáků do předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí se diskutovalo a bylo prakticky rozhodnuto v minulém funkčním období, a to na základě nejen rozhodnutí Aliance, ale zejména z důvodu požadavku Litvy, Lotyšska, Estonska a dokonce Polska.

Proto se mi vkrádá otázka, zda tato poněkud pozdní kritika či pozdní si uvědomění politických dopadů tolerance či podpory možné budoucí vlády ze strany KSČM není předzvěstí budoucího alibi komunistů pro pozdější kritiku vlády. Nebo dokonce by tato pozice mohla směřovat k přípravě na možnou úřednickou vládu, o které hovořil prezident.

Ať je to tak či onak, někde se stala chyba. Buď se komunisté více zaměřili na jednání o postech ve státní správě a ve státních organizacích a podrobné studování programového prohlášení nebyl čas. Nebo tahle pasáž unikla pozornosti armádním expertům KSČM. Je také jedna možnost této kritiky. A tou je pozdní si uvědomění vedení komunistické strany, že když mohou či musí podpořit takovéto znění v programu budoucí vlády, proč již nepodpořili vládu současnou. Vždyť pasáže v části obrany a armády jsou až na malé odchylky totožné.