K velitelskému shromáždění AČR

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

K velitelskému shromáždění AČR

Tak jako v uplynulých letech jsem postrádal reálné zhodnocení stavu naší armády. Protože budoucí "zadání" musí vycházet ze skutečného stavu. Přes reálného navýšení rozpočtu se stále potýká AČR s problémy.

Přesto, že v řadě případů nemohu s panem premiérem souhlasit, tak v otázce uvážlivých investic do modernizace armády jsem s ním zajedno. Z mých osobních zkušeností nejde ani tak o „vysněná“ 2% HDP, což v současné době by představovalo 133 miliard korun. Přitom návrh rozpočtu kapitoly 307 na příští rok může počítat se 75 miliardami Kč. V tomto kontextu mě zajímá spíše názor české pravice, která o těchto magických číslech stále hovoří, kde hodlá „scházející“ peníze vzít a neohrozit tím kvalitu a dostupnost veřejných služeb. Cestou by mohlo být zvýšení daní finančním korporacím či daní z majetku, ale o tom raději nikdo z politiků mluvit nechce.

To, co je podstatné, je udržení poměru mandatorních výdajů (max.50%) a ostatních výdajů (max.50%) k investicím (min.20%). A stále existují otázky, které dlouhodobě a bez patřičné odezvy pokládám. Za prvé jde o základní určení, jak početnou armádu potřebujeme (z pohledu bezpečnostních hrozeb) a v jakém složení (z pohledu zajištění obranyschopnosti země). Za druhé je třeba v rámci NATO diskutovat, jaké náklady mají být do těchto magických 2% zahrnuty (například v USA výdaje zahrnují i sociální a zdravotní výdaje na péči o veterány). Za třetí jak je to s efektivním vynakládáním finančních prostředků či s politickým ovlivňováním vojenských akvizic, co a od koho nakoupit. A to zejména z pohledu potřebnosti pro zajištění obrany České republiky.

Za čtvrté kolik nákupů zahraniční techniky obsahuje off sety a v jaké výši. Za páté jaký je podíl českých zbrojařů na ročních vojenských akvizicích a celkových investicích. Za šesté opravdu přispívají všechny zahraniční mise naší armády k podpoře míru a k zajištění bezpečnosti. Za sedmé co je důležitější pro zajištění obranyschopnosti naší země: dostatek odborně zdatných a vycvičených vojáků, včetně nákupu jejich výzbroje a výstroje (AČR by měla sdělit čísla naplněnosti jednotlivých vojenských útvarů) nebo nákup zbytečně předražené vojenské techniky. A je opravdu nutné zahajovat výstavbu nových praporů, když se nám nedaří naplnit ani ty stávající.

Za osmé, jak je na tom reálně AČR z pohledu certifikace standardů NATO (STANAG).

Takže těch otázek je mnoho a bylo by záhodno, aby si zodpovědní politici i velitelé uvědomili, v jakém stavu armáda je a co je třeba primárně řešit. Pokud budeme nadále postupovat „osvědčeným“ posunováním termínů, ať již pro zvýšení počtu vojáků či oddalováním modernizačních projektů, pak se vůbec nic nezmění. Hodnocení zajištění obranyschopnosti země nelze činit toliko množstvím vynaložených peněz, ale je nutno investice posuzovat podle získaných schopností k zajištění obrany České republiky. A i tady mám z pohledu řady posledních akvizic vojenské techniky, výstroje či výzbroje řadu pochybností.