Svět je v nějaké rovnováze a chybou by bylo tuto rovnováhu posuzovat jen z nějakého parciálního pohledu, zejména z pohledu ekonomiky. Je třeba mluvit o změnách životního prostředí a o porušení diverzity na planetě. Rozumím tomu, že politika se bez emocí dělat nedá, ale průšvihem by byla ztráta zdravého rozumu a odpovědnosti vůči našim dětem a vnukům. A je třeba si uvědomit, že bez vzájemné důvěry se ve společnosti nic nezmění.
Mimochodem již dnes zaznívají rozličné názory, kde se bude šetřit a které skupiny obyvatel či zaměstnanců toto šetření zasáhne. A záleží na aktivitě občanů, kam až se nechají zatlačit.
Pandemie ukázala, že hospodářský růst a HDP není nějakým zaříkávadlem, ale že naše země potřebuje funkční a efektivní státní správu, dostupné a kvalitní zdravotní a sociální služby, potravinovou a energetickou bezpečnost a moderní Integrovaný záchranný systém.
Sbližování ekonomické úrovně mezi jednotlivými zeměmi, vykazované jako úspěch globalizace, přinesl současně rozevírání ekonomických nůžek mezi regiony v rámci jednotlivých zemí. A nejde pouze o výši platů, mezd a penzí, ale zejména o kvalitu a dostupnost veřejných služeb a o kvalitu životní úrovně obyvatel.
Je třeba nastartovat změnu českého hospodářství. Česká republika se může chlubit materiálovým výzkumem, nanotechnologiemi, IT systémy, 3D tisky, virtuální realitou a umělou inteligencí, výrobou progresivních dopravních zařízení a dalšími konkurenceschopnými výrobky. Právě tyto oblasti by měly být předmětem vývoje, rozvoje a státní podpory. Prostě přechod k hi-tech technologiím, které umíme a ve kterých jsme dobří. Výrobu některých produktů bude třeba přesunout zpět do naši země, ať již z pohledu bezpečnostního, tak zdravotního. Řada výrob bude zpětně lokalizována jako podpora regionům. Ty by měly dostat nové kompetence, protože řešení důsledků chyb minulosti se musí hledat tam, kde to lidé mají nejblíž a kde žijí – v obci, ve městě a v regionu.
Náš daňový systém zamrzl v devadesátých letech. Máme daňovou politiku, která měla rychle vytvořit vrstvu společnosti s investičním kapitálem. A to na úkor střední třídy. Rovná daň nefunguje. Málo daníme zahraniční korporace, které odvádějí zisky do zahraničí a zvyšujeme administrativní břemeno pro malé a střední podniky, které jsou tahounem ekonomického růstu. Je třeba jít cestou progresivního zdanění, a to jak u firem, tak u fyzických osob.
Také je třeba reformovat penzijní a sociální systém tak, aby byl spravedlivější a solidárnější. Naše země se tváří jako spravedlivá a solidární, ale v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi Evropské unie tomu tak není. Stačí se podívat na nesmyslné danění podnikajících subjektů tam, kde mají sídlo a nikoliv tam, kde se výrobky vyrábějí či služby poskytují.
Svátek práce je nejen oslava práce a všech, kteří přispívají k rozvoji naší společnosti. Ale měl by být i důvodem zamyšlení nad problémy dneška a nad jejich řešením. Přál bych si, aby nadcházející změny v naší společnosti a v našem hospodářství přinesly spravedlivé, efektivní a konkurenceschopné řešení problémů, které máme, ale i které budoucí vývoj země přinese.
A také, aby „hledání“ nových finančních zdrojů nesklouzlo pouze k účetním škrtům vůči těm, kteří se neumí bránit. Je třeba myslet na to, že ostrý politický střet o budoucnost naší země nás nemine, nicméně doufám, že tento boj nezhorší stav již dnes rozdělené společnosti. Naopak věřím, že prosazené pozitivní změny přinesou více důvěry a soudržnosti. Proto přeji všem k Svátku práce lepší post koronavirovou budoucnost.
