V poslední době se hodně hovoří o nákupu moderních amerických letounů F-35. Měl jsem tu možnost vidět jejich výrobu v moderní italské továrně a jako bývalý letecký konstruktér mohu posoudit kvalitu tohoto stroje. Přesto si dovolím jejich nákup zpochybnit z pohledu obranyschopnosti a z pohledu reálných možností naší země. Současný počet nadzvukových letounů JAS 39 Gripen je pro obranu ČR nízký a i počet 24 kusů nedosahuje potřebného počtu. Přesto si dovolím tvrdit, že pokud využijeme toliko 60% schopností tohoto letounu, pak by pokračování v jeho provozu bylo nejen ekonomické, ale z pohledu schopnosti obrany našeho vzdušného prostoru i dostačující.
Letouny F-35 jsou letouny, jejichž schopnosti využívají družicové navigace a k jejich obsluze budou třeba specialisté. Opravdu by mě zajímala odpověď NGŠ a paní ministryně obrany na otázku, kdo bude obsluhovat navigační a řídící systémy v rámci provozu F-35. Tak jako tomu mělo být v případě amerického radaru v Brdech, tak také v případě F-35 to budou američtí specialisté. To umožní nedávno přijatá Dohoda mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany, přijatá v roce 2022. Schopnosti těchto letounů, které budou dodány v letech 2030 až 2035, budou obsahovat i možnost nést termojaderné bomby. Z toho musí být každému jasné, že tato výzbroj nemůže sloužit k obraně země. Ještě bych mohl pochopit odstrašující účinek vůči nepřátelům, ale ten je i tak dostatečný, protože tyto schopnosti s letouny F-35 budou mít již v příštím roce i další alianční země. Takže mám oprávněnou obavu, že tak jako v případě výstavby amerického radaru bude naše země v hledáčku raket u „potenciálního“ protivníka, proti kterému bude tato výzbroj namířena. Suma sumárum nechápu, proč tedy NGŠ a vládní představitelé stále tvrdí, že nákupem F-35 nebude „ohrožena“ naše bezpečnost.
A pokud se jedná o naše dřívější závazky vůči NATO, nevzpomínám si, že by takových závazkem byla vzdušná ochrana země. Dříve to byly schopnosti našeho chemického vojska vůči ZHN, polní nemocnice či zvýšení prostředků ke vzdušné přepravě vojáků a jejich techniky. Dnes je to i vybudování těžké brigády, což se z důvodu nákupu moderních letounů americké provenience nesplní. Mám tím na mysli její vybavení a certifikaci dle aliančních norem a v požadovaném termínu.
Zároveň je třeba si uvědomit „politický“ rozměr nákupu zahraniční techniky. Například to, že nákupem podporujeme zbrojní průmysl USA a na nutnou spolupráci s evropskými zeměmi nějak kašleme. Zejména z pohledu nutné protiraketové obrany, obrany proti dronům či AI létající technice. V tomto směru má máslo na hlavě i ANO2011 spojené s nákupem vrtulníků americké provenience. Pokud EU uvažuje o zřízení nového komisaře pro obranu, pak vytvoření nějaké „duplicitní“ evropské armády opravdu nemá smysl. To, co má smysl je vzájemná spolupráce evropských zemí v obraně našeho teritoria. A to nejen ve zbrojním průmyslu, ale i v oblasti výzkumu a vývoje či v oblasti ochrany proti ZHN. Každá země si buduje své obranné schopnosti, které mají odpovídat bezpečnostním hrozbám. Jejich budování je pak přínosem pro kolektivní obranu, ať již v rámci Aliance či Evropské unie.
