Po pravdě, nelze postupovat stylem slona v porcelánu, který s dobrým úmyslem ničí vše, na co přijde. Mediální válka mezi bývalým ministrem obrany a současnou ministryní pouze ukázala na neschopnost domluvit se a vše musela nakonec řešit až Bezpečnostní rada státu a pan premiér. Aktéři sporu „kdo za to může“ si zřejmě neuvědomují, že tyto mediální aktivity neprospívají dobré reputaci České republiky v zahraničí. Ovšem daleko horší je skutečnost, že odsouváním nákupů potřebné techniky, výzbroje a výstroje, se snižuje obranyschopnost naší země. A na to doplácí nejen samotní vojáci, ale všichni občané naší země.
Podle mých informací paní ministryně válčí na všech frontách. Nejen na vlastním ministerstvu, ale ona vykopala i pomyslnou válečnou sekyru s generálním štábem.
A v neposlední řadě i s Vojenským zpravodajstvím, kdy paní ministryně udělala závěry, které nekorespondovaly se zprávou a názory vojenské zpravodajské služby. Dokonce si paní ministryně proti sobě popudila Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu i řadu firem.
A aby toho nebylo málo, tak paní ministryně nemá dobré vztahy ani se členy Výboru pro obranu, Podvýboru pro akvizice MO, obchod s vojenským materiálem a inovace AČR či se členy Stálé komise pro kontrolu činnosti VZ. A opravdu si nemyslím, že tyto vztahy na bodě mrazu jsou způsobené nějakou mediální štvanicí na paní ministryni. Pravda je zřejmě taková, že je velmi těžké se orientovat v často nepřehledných vztazích a procesech v rezortu, tak jako zřejmě schází odvaha říznout do akvizičního procesu či do jednotlivých zakázek.
Jako poslanec jsem dlouhodobě kritizoval neschopnost vedení rezortu smysluplně utrácet svěřené finanční prostředky a to zejména v době snahy navyšovat armádní rozpočet. Opravdu se mi zdálo nelogické požadovat navýšení kapitoly 307, pokud každoročně neproinvestuji 4 miliardy korun. Letos to vypadá, že tato částka se bude pohybovat kolem 10 miliard, což ukazuje na tristní stav vedení MO. Přitom nesmí jít pouze o „utrácení“ peněz, ale musí jít o navyšování obranných schopností naší armády. To by mělo být cílem všech akvizic.
Je jasné, že nelze válčit se všemi a že je třeba si uvědomit, že jste ministryní v demisi. Současná bezpečnostní situace ve světě se nelepší a je třeba postupovat s rozvahou. A také nelze zapomínat na kontrolní funkci Parlamentu ČR. Vždy je dobré mít korektní vztahy s těmi, kteří vyslovují vládě důvěru. Vždyť každé vyjádření i rozhodnutí ministra má dopady na naší společnost i u našich zahraničních partnerů. Nelze spoléhat pouze na kvalitní PR zázemí či na podporu pana prezidenta. To pro funkci ministra obrany je zatraceně málo.