Když v předvolební kampani v roce 2013 se novináři ptali ČSSD, kde vezme těch 65 miliard na své předvolební sliby, sociální demokraté uvedli, že progresivním zdaněním či sektorovou daní. Když podobnou částku slibuje ANO 2011, tak žádný dotaz ze strany hlídacího psa demokracie nezaznívá. Podobně to bylo s kauzou těžba lithia a zaprodání bohatství země. Nejen ANO 2011, SPD a KSČM zneužily tuto kauzu v neprospěch sociální demokracie, aby se po volbách za lithiem zavřela politická voda. To kauza OKD je stále živá, dokonce byla ustavena parlamentní komise. Nic proti tomu, ale osobně si myslím, že takovýchto komisí mělo být ustaveno velmi mnoho nebo by možná stačila jedna permanentní, která by se zabývala privatizačními skandály a tunelováním dřívějšího českého a moravského stříbra.
To, že ANO káže vodu, ale pije víno jsme se mohli přesvědčit mnohokráte. Byla to například zahraniční politika, zejména kritický pohled na EU. A je zajímavé, jak je stále účinná strategie „ za všechno mohou oni“. Přitom řada výroků současných poslanců za toto politické hnutí si v ničem nezadá s rétorikou SPD či předlistopadových komunistů. Politika i změna názorů zakladatele ANO 2011 spíše připomíná kličkování zajíce při honu, než odpovědnou státnickou politiku. Nicméně dobře vedená PR politika má své nezpochybnitelné výsledky. Přesto nakonec čas ukáže, že nedostatek soudnosti, vědomostí či naopak záměrné zkreslování skutečnosti, povede k destrukci demokratických principů a dokonce ukáže skutečné záměry tvůrce, majitele a mecenáše ANO 2011. A já se záměrně ptám, je opravdu takový rozdíl řídit stát jako firmu od totalitního vnímání politiky jako takové.
Když se vrátím k úvodnímu příměru, pak výměna vrcholných úředníků na ministerstvech i ve státních orgánech se v minulosti brala jako politická čistka a něco velmi odsouzeníhodného. Proto se přijal velmi kostrbatě zákon o státní službě, aby se těmto „čistkám“ zabránilo. Ale jak je vidno, A.Babiš a jeho ministři v demisi a bez důvěry se činí o sto šest. A vůbec se neštítí zákon porušovat či jej obcházet. Ano, uznávám, že by bylo snadnější jako majitel firmy vyměnit svého ředitele a své vedoucí. Ale stát opravdu není firma, se kterou si vítěz voleb (připomínám se ziskem toliko 30% hlasů) může dělat co chce. A znovu je třeba se ptát, proč není na každého stejný metr. Proč se jednomu odpouští to, co u druhého nemůže projít.
