Nejen česká, ale i evropská levice poněkud tápe a namísto předkládání iniciativních návrhů na řešení problémů dneška, jako je migrace, exekuce, lichva, negativní demografický vývoj, daňové ráje, omezování evropského sociálního modelu, nedostatek dostupného bydlení či růst nacionalismu a xenofobie, reaguje a to nejen se zpožděním, ale často i špatně. Prostě si neuvědomila, že současný svět ovládaný sociálními sítěmi a PR agenturami, je velmi těžké dohnat mítinky či osobní aktivitou členů v době, kdy se členská základna nachází v letargii a v pasivitě. Prostě „probuzení“ strany těsně před volbami nestačí, tak jako nestačí uragán návrhů v sociální oblasti. Schází koncepční řešení s jasnou vysvětlovací kampaní.
Nová levice potřebuje vizi moderní společnosti, která je založena na spravedlnosti, solidaritě a svobodě pro všechny aktivní občany. Přeregulovanost a nepřehlednost zákonů, obrovská byrokracie, neschopnost rychle a účinně vymoci spravedlnost, sociální vyloučení, nedostatečná pro rodinná politika, nesoudržnost společnosti jako celku, to jsou příčiny nejen blbé nálady, ale i radikalismu. Přitom Česká republika na tom není vůbec špatně ve srovnání s jinými zeměmi. Problém je v tom, že nelze vše měřit makroekonomickými ukazateli, ale je třeba sledovat stav životní úrovně obyvatel země. Sociální spravedlnost opravdu není založena na dotování obědů či jízdenek. Sociální spravedlnost je ve změně systému přerozdělování národního bohatství tak, aby z růstu ekonomiky těžila drtivá většina občanů.
Vzpomínám si na teze solidarity zdravých s nemocnými, solidarity mladých se starými či solidarity bohatých s chudými. Ano, sociálním demokratům se podařilo některé křivdy z vlád české pravice napravit, ale nepodařilo se jí probudit důvěru široké veřejnosti ve spravedlnost.
A to nejen v tu sociální, ale i justiční či ekonomickou. Každý volič chce slyšet, co pro něj politici udělají či neudělají. To je otázkou politického programu a jeho priorit. A také není důležité věc jen prosadit, ale je třeba ji i náležitě voličům prodat. Ovšem základním problémem je rozpor slov a činů, chcete-li předvolebních slibů a legislativních návrhů.
Nelze se vymlouvat pouze na koaliční vládnutí, což je v naší zemi dlouhodobý problém, který nepřispívá k důvěryhodnosti politiků a politických stran. Je třeba základní problémy nejen pojmenovat a navrhnout konkrétní řešení, ale také toto řešení prosadit do praktického života.
Nová levice musí představovat moderní alternativu současného světa, který je ovládán neo-liberální ekonomikou, založenou na růstu HDP a zisků omezené skupiny vlastníků. Tato moderní vize by měla obsahovat konkrétní návrhy a odpovědi na současné problémy, včetně nalezení zdrojů pro podporu rodin s dětmi, pro podporu konkurenceschopnosti, inovací a smart ekonomiky. Musí jasně definovat reformu vzdělávacího systému k modernizaci a konkurenceschopnosti, musí zachovat stabilitu solidárního zdravotního a sociálního systému, včetně udržitelnosti penzijního systému.
Nedílnou součástí levicového programu má být důraz na ochranu životního prostředí, zajištění energetické a potravinové soběstačnosti, bezpečnosti a obrany České republiky.
ČSSD nezvoní hrana, ale je nejvyšší čas koncepčně pracovat na novém politickém programu, který bude mít odpovědi na řešení problémů české společnosti. A ten musí také reprezentovat morálně a odborně zdatní sociální demokraté s důvěrou veřejnosti.
