Naproti tomu ruský prezident Putin schválil nové znění strategie ruské bezpečnosti, kdy za hlavní hrozby vidí prozápadní revoluce v post sovětském prostoru, americkou politiku a rozšiřování NATO. Poněkud však zapomněl, že to byl právě on, kdo anexí Krymu výrazně zhoršil vztahy nejen s NATO, ale zejména s členskými zeměmi EU. Snad nejblíže mým představám bylo vyjádření papeže Františka, který burcoval proti lhostejnosti a falešné neutralitě vůči nespravedlnosti, pronásledování, válkám a bídě na světě. To, co však opomněl zdůraznit, byly skutečné příčiny tohoto stavu a návrhy reálných řešení. Korunu všemu nasadil exprezident Klaus, který kritizoval pře regulovanost ekonomiky, průchodnost a nefunkčnost schengenského prostoru a neřešení migrační krize. Ale namísto konkrétních návrhů na řešení soudobých problémů opět sklouzl ke svému euroskeptismu, kdy dokonce neváhal přirovnat lídry Evropské unie k diktátorům. Prostě využil svůj čas před televizními kamerami dokonale.
Ale abychom se vrátili do našich luhů a hájů, přečetl jsem si ï varování senátora , který varoval Čechy před náručím novodobé levicově - továrnické diktatury, jak řekl. A to z pohledu jakéhosi omezování svobody, státního šmírování, regulace a budování atmosféry strachu vůči těm úspěšným.. Senátor dokonce hovoří o „regulokracii“ a tvrdí, že nejhorší diktatura se zrodila de facto demokraticky a z vůle lidu. Musím se přiznat, že takováto tvrzení vyznívají z úst podnikatele a senátora v jedné osobě, který se soudí s vlastním státem o zisky svých firem z daňových rájů , poněkud absurdně. A protože není prvního dubna, předpokládám, že svoji kritiku bere vážně. Žijeme v demokracii, tak proč ne.
Nejprve poučení z historie. Ano v našich novodobých dějinách byla dvě období totality. Ta komunistická, o které hovoří pan senátor, která trvala od roku 1948 do listopadu 1989. A toto období, postavené na svobodných volbách v roce 1946, ukázalo, jak je demokracie zranitelná. Ale pro náš národ byla daleko horší okupace tehdejšího Československa německými fašisty. Kdy pod hlavněmi pušek, hrůz koncentračních táborů a poprav byla vyhlazována naše inteligence a všichni ti, kteří se jakkoliv vzepřeli tomuto totalitnímu a nedemokratickému režimu. Ano, máme sice zákon, který odsuzuje oba totalitní režimy, ale osobně jsem přesvědčen, že ten první, fašistický, byl daleko horší. A to nejen z pohledu obětí, ale zejména z pohledu dopadů na budoucí vývoj v zemi.Bez hrůz druhé světové války a okupace ČSR by nebyl ani únor 1948, kdy se moci v zemi uchopili komunisté.
Já jsem osobně rád, že skončila doba Klausovského kapitalismu bez přívlastků, kdy pravice z devadesátých let umožnila téměř beztrestně krást na úkor občanů. Dluhy z této transakce budeme jako národ splácet ještě desítky let. Někteří historici dokonce srovnávají toto období s obdobím kalady po třicetileté válce. Pokud se někdo odvolává na právní a demokratický stát, tak se ptám, proč se na něj neodvolával v době kupónové privatizace, tunelování bank a rozkrádání státních a veřejných rozpočtů. Nebo před několika lety, kdy pravicové vlády svými reformními balíčky podkopaly solidaritu ve společnosti, snížily kvalitu a dostupnost veřejných služeb a zhoršily život těm nejpotřebnějším.
Občané rozdali volební karty a proto vládne současná vláda, která se snaží zlepšit ekonomickou i společenskou situaci v zemi. Myslím si, že je dobře, když rostou mzdy, včetně té minimální, aby se lidem pracovat konečně vyplatilo. Je jen dobře, když se podporují rodiny s dětmi a zvyšuje se veřejná kontrola. Vláda podporuje veřejnou i soukromou spotřebu, podporuje investice a exportní možnosti naší ekonomiky.
A k této aktivní politice je třeba dodatečných zdrojů, například je třeba omezit šedou ekonomiku, zastavit klientský a korupční systém při rozdělování veřejných zakázek a dotací. Pokud by se podařilo omezit vliv podnikatelů na chod jednotlivých politických stran a na jejich financování, pak je to z pohledu vývoje demokracie v naší zemi to nejlepší, co se může stát. Protože i u nás se projevuje vliv oligarchů, kteří začali vstupovat do vysoké politiky.
Je třeba měřit všem stejným metrem, protože lidé nejsou hloupí. Pouze jim pod vlivem propagandy chvíli trvá, než pochopí, který politik či politická strana to s nimi myslí dobře a v jejich zájmu.
Pokud někdo hovoří o populismu či o vlivu podnikání na politiku, pak by měl začít u sebe. Vždyť právě pan senátor je společně s ministrem financí představitel té továrnické diktatury, kterou se pokouší kritizovat. Nechci věřit, že důvodem této kritiky jsou pouze nadcházející krajské volby či zdanění hazardu. Vždyť řadu opatření, jako je povinné hlášení DPH či elektronická evidence tržeb, by měli podporovat všichni slušní podnikatelé, kteří jsou dnes znevýhodněni těmi, kteří obcházejí zákony.krátí tržby či neodvádějí daně Taktéž strašení lidí se nejen v poslední době stalo velice módním trendem. Dříve se strašilo opětovným návratem komunismu, migrační krizí, Evropskou unií a dnes dokonce levicově-továrnickou diktaturou. Je nutno se ptát, komu a k čemu takovéto strašení občanů slouží a zda nemá zakrýt jiné společenské problémy, které by se prioritně měly řešit.
Ano je dobře, že na začátku roku 2016 začíná diskuse o budoucím směřování České republiky. A to nejen proto, že nás letos na podzim čekají volby do krajských zastupitelstev
a třetiny senátu. Proto je důležité, aby občané a voliči věděli, kdo má jaké názory a jaké životní hodnoty prosazuje. Zda jde těmto politikům o blaho svých spoluobčanů anebo o vytvoření takových podmínek, které umožní pouze zvyšovat zisky úzké skupině byznysmenů. Já bych si přál, aby došlo spíše na slova papeže Františka a dařilo se postupně zlepšovat spravedlivější rozdělování národního produktu , snižovat bezpečnostní napětí a urovnávat ozbrojené konflikty ve světě. A těch je v poslední době opravdu hodně.
Ano souhlasím, že jsou to cíle poněkud těžce uchopitelné a z pohledu praktického života každého občana méně pochopitelné. Ale za to jsou stále platné a velmi důležité. Protože
bez těchto dlouhodobých cílů se nepodaří prosadit, ani ty cíle krátkodobé, které bezprostředně ovlivňují každodenní život našich spoluobčanů. Jako je například postupné zvyšování životní úrovně, zvyšování zaměstnanosti a zlepšování kvality a dostupnosti veřejných služeb.
