Tou první otázkou která se nabízí, proč Rada ZK rozdělila pro výběr kraj do tří (respektive čtyř) souborů, které nyní budou mít rozličné dopravce. Tím prvním je národní dopravce České dráhy, a.s., který bude zajišťovat dopravu na linkách v souborech A a C. Druhým dopravcem je Arriva vlaky s.r.o., která bude provozovat linky souboru B. Je třeba se ptát, zda se dal důraz na provázanost železniční dopravy tak, aby byla zachována dostupnost a kvalita veřejné přepravy. Nehledě na skutečnost, že návazné spoje Olomouc, Přerov – Vsetín a Brno-Uherské Hradiště budou v koordinaci zajišťovat Jihomoravský a Olomoucký kraj prostřednictvím jediného přepravce a to ČD.
Druhou otázkou je, proč Rada ZK zvolila namísto veřejné soutěže formu přímého zadání. Protože času na vyhodnocení bylo dostatek, protože se předem vědělo, kdy smlouvy končí. A času pro Radu ZK je zřejmě dostatek i nyní, o čemž svědčí doposud neuzavřený výběr provozovatele linek v rámci provozního souboru D (Kroměříž-Zborovice, Kojetín – Valašské meziříčí-Rožnov pod Radhoštěm). Prostě na něco čas je a na něco není.
Třetí otázkou, kterou je třeba zodpovědět je, proč se zvýhodnila právě privátní firma Arriva vlaky, se kterou ZK podepsal smlouvu na deset let, zatímco ČD dostaly smlouvu pouze na čtyři roky? Zdá se vám logické, aby Arriva vlaky s.r.o., která je společností se zahraničním kapitálem vlastněnou firmou Arriva International Limited z Anglie, dostala přednost před domácím národním přepravcem? Pokud by proběhlo výběrové řízení na nejnižší cenu, kvalitu a udržitelnost služby. Ale sám ZK zvolil přímé oslovení předem vybraných firem.
Nebo je dlouhodobou snahou některých politiků zhoršit hospodářské výsledky národního dopravce tak, aby jej poté navrhli privatizovat? Stačí si vzpomenout na nedávná slova současného ministra dopravy, který navrhoval privatizovat ČD Cargo. Přece nelze vyzobávat pouze třešničky na dortu a o ztrátové tratě se nestarat. Vždyť dostupnost veřejné dopravy není pouze na upřednostňovaných železničních tratích, tak jako tomu je například na trati Praha – Ostrava. Pak se není čemu divit, když na ty málo lukrativní tratě je problém přepravce nalézt.
Nemám nic proti tomu, pokud se zvyšuje počet linek a tím i dostupnost železniční dopravy. Mimochodem to bude stát o 300 milionů korun více za 1,3 mil kilometrů navíc. Přesto si právě v souvislosti s výše uvedeným výběrem pokládám otázku, zda to vše nejde na ruku soukromému přepravci. Prostě na tyto dotazy by měla Rada ZK po pravdě odpovědět a také zdůvodnit, proč nejde cestou sousedních krajů, kteří upřednostňují národního dopravce.
Nehledě na uveřejněné spekulace, že celá zakázka byla ovlivňována lidmi se střetem zájmů a s přímou vazbou na privátní přepravní firmy.
