Každá politická strana či politické hnutí má svůj politický program, který je, ať chceme či nechceme zaměřen na určité voliče. Zastírat, že tomu tak není, není ani správné, ani pravdivé. Ano, v současné době jsou v módě všeobjímající politická hnutí, nicméně jejich reálná politika nakonec stejně ukazuje příklon k jednotlivým skupinám obyvatel. O tom se můžeme denně přesvědčovat na naší české politické scéně. Kromě programu, který, jak se nedávno vyjádřil volební lídr ČSSD, nikdo nečte a já dodávám, že je to velká chyba občanů, musí mít každá politická strana dostatek věrohodných a důvěryhodných reprezentantů. Ti mají „prodávat“ politický program navenek. Pokud schází program či lidé, pak to jde s politickou stranou a obecně s politikou z kopce.

A to je případ dnešní sociální demokracie, která nestačila svůj politický program upravit tak, aby odpovídal současným problémům či aby navrhoval jejich řešení v souladu s přáním voličů. Druhým problémem je personální vyprahlost, která je způsobena neustálými vnitrostranickými boji, založenými nikoliv na programových odlišnostech, ale na neukojených ambicích jednotlivců. A také, což je podstatné, je stále větší zneužívání souběhu funkcí a to nejen z pohledu vnitrostranického života, ale zejména z pohledu placených veřejných funkcí. To pak znamená malou konkurenci mezi samotnými členy a především nízký počet důvěryhodných reprezentantů politické strany navenek.

Ano, politiku dnes dělají zejména emoce a velmi často emoce negativní. V české politice v poslední době schází programové vize a namísto argumentů existují osobní útoky. PR a peníze za politický marketing často rozhoduje o bytí či nebytí té které politické strany. Přesto si dovolím apelovat na lidský rozum a rozhled. Vždyť například v kolébce demokracie ve Velké Británii, existují dva koncepčně rozdílné politické strany s odlišnými programy. A pokud zkoumáme levicový program Labour Party, pak zjistíme, že stále mají levicové strany lidem co nabídnout. A to nehovořím o základním cíli této politiky, která směřuje ke spravedlivé, sociálně vyspělé a solidární společnosti, jejíž vývoj je trvale udržitelný. A to jak ve vztahu k životnímu prostředí, k přírodním zdrojům či k samotnému rozvoji společnosti.