Velkým otazníkem bylo i legislativní projednávání návrhu zákona a to několikrát, přičemž poslední verze neprošla oponenturou v Legislativní radě vlády. Zřejmě proto, že řada opatření odporuje platné legislativě EU, návrh má řadu systémových chyb či zavádí zbytečná administrativní opatření pro malé a střední vinaře a prodejce, zejména ve vinárnách. Protože není pravdou, že sudová vína, která mají nově podléhat na rozdíl od lahvových vín regulaci, jsou častěji falšována. Pokud novela zákona zavádí pro prodejce sudového vína také statut výrobce vína, pak je zřejmé zvýšení administrativy a tím i nákladů. Přitom platná legislativa EU dává možnost jednoduché evidence prostřednictvím průvodních dokladů.
Ano, jistě existují dovozci a prodejci nekvalitních či nezdaněných vín, ale pro tyto případy existují již dnes kontroly. Od celní správy, finančních a živnostenských úřadů,, přes Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci či Českou obchodní inspekci. A chystá se elektronická evidence tržeb, která má zamezit s podvody s DPH a krácením tržeb. Z těchto všech informací je zřejmé, že návrh jde na ruku velkým podnikatelům ve vinařství a naopak ty malé a střední vinaře se snaží omezit.
Protože návrh zákona zejména postihne konečné spotřebitele a má negativní dopady na zaměstnanost, podal jsem několik pozměňujících návrhů, které tyto problémy řeší.