Při diskusi s našimi členy se naše chyby odhalují, ale stále členská základna očekává, že se k nim zodpovědní přihlásí. Protože pokud ne, přijdou další volby, ve kterých budeme tahat za kratší konec provazu. A za ten mimochodem taháme již od roku 2010 a to opakovaně.
Velmi zajímavý je pohled zvenčí a to od člena Labour party. Ten mě opakovaně varoval, že levicová sociální demokracie nemůže mít vládní spoluodpovědnost s pravicovými stranami.A také by neměla s nimi kooperovat, vždyť se stačí podívat na SPD v sousedním Německu.
Prostě v politice by nemělo platit: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A je chybou upřednostňovat osobní zájmy před zájmem strany či zájmy občanů České republiky. Je třeba přestat snít a konečně otevřít oči. A pokud se ze svých porážek nepoučíme, pak nemůžeme prosadit nic z našeho programu. Ten sice občané nečtou, ale ČSSD pro ně musí být čitelná.
Přesto či právě proto, že se naší zemi ekonomicky daří, stále existuje desetina občanů těsně pod hranicí chudoby, stále je zde většina zaměstnanců či seniorů, kteří pracují za nízké mzdy či musí vyžít s nízkými důchody. Proč se neřešily tyto problémy, které sociální demokracii nejsou cizí. Proč se na místo toho řešil protikuřácký zákon, lesní školky či adopce dětí homosexuálními páry. Opravdu tohle jsou levicová témata, která trápí většinu občanů?
Není to dostupnost a kvalita veřejných služeb, výstavba cenově dostupného bydlení, dopravní infrastruktura či potravinová soběstačnost. A přitom nelze říci, že jsme o těchto tématech na poslaneckém klubu opakovaně nejednali. Jednali, ale pouze jsme je chybně upozadili.
Proč se přehlížely problémy koaličních ministrů a namísto toho se měnili sociálně demokratičtí ministři. A mediální podcenění nelegální migrace, bezpečnosti občanů či Altner uzavřelo negativní PR naší strany. Ne, opravdu nejsem z těch, kteří mají opičí radost z našeho neúspěchu, se kterým se historicky vracíme do roku 1993. Ano, je velmi snadné ukázat prstem na jednoho viníka a sám bez studu a spoluodpovědnosti za své činy kritizovat. A je třeba si také připustit, že projekt modernizace strany se nepovedl, protože problémy uvnitř sociální demokracie pouze zakonzervoval. Namísto působení navenek jsme se utápěli v sebe destrukci a namísto tolik potřebné diskuse kolem socialistického programu a jeho priorit, vedeme zničující vnitrostranickou válku. Tohle již zavání nesoudností a politickou slepotou.
Máme před mimořádným sjezdem, který si po právu vynutila členská základna. Zejména proto, že slibovanou sebereflexi postrádala a jsem přesvědčen, že stále postrádá. Já se obávám, že kosmetické změny stanov či změny ve vedení strany na vnímání ČSSD ze strany široké veřejnosti moc nepomohou. Jde totiž o ztrátu důvěry v očích našich voličů a ta se bude získávat těžko a velmi dlouho. Proto nově zvolené vedení strany by mělo být vedením krizovým, které musí pracovat na obnovení důvěryhodnosti a které připraví sociální demokracii ke komunálním volbám. Souběžně musí probíhat vnitrostranická diskuse nad politickým programem, změnami ve struktuře strany a hledání nového vedení.
Proč schází sebereflexe? Prostě proto, že se každý obává kritiky své osoby. Ale to není dobrá politika pro lepší budoucnost naší strany, ani naší země. Právě v nadcházejícím roce, kdy si připomeneme odkaz 140 let existence ČSSD, je třeba věnovat více prostoru politickému marketingu, novému programu a dát prostor novým lidem, kteří mají důvěru spolustraníků i široké veřejnosti. Je třeba přestat dělat pštrosí politiku a utíkat před problémy. Chce to politickou a občanskou odvahu pojmenovávat problémy pravými jmény a také je řešit.
A opět si připomenout, že základním programem sociální demokracie bylo, je a bude zlepšování kvality života a životní úrovně lidí. To je místo ČSSD pro lepší budoucnost.
