I když jsme v poslední době v HDP na hlavu předstihli některé chudší západoevropské země, na rozdíl od nich jsme pořád zůstali nízkopříjmovou ekonomikou. K tomu máme řadu základních potravin i spotřebního zboží dražší a zejména máme výrazně dražší elektrickou energii a plyn.

Zvýšení cen energií bylo uměle podpořeno, protože stoupenci Green Dealu chtěli úmyslně zvýšit konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů. Proto se nic neudělalo se spekulacemi s emisními povolenkami. Navíc elektřina z malovýroby je podstatně dražší než z jádra. Podobně se postupuje i u drahých elektromobilů. Od ruského plynu a ropy se chceme sami odstřihnout dobrovolně a tím hrozbu nedostatku vytváříme. Zároveň zhoršujeme konkurenceschopnost české ekonomiky a ohrožujeme sociální smír v naší společnosti. Svetry či teplotní regulace nám opravdu nepomohou.

Naše pravicová pětikoalice odmítá zvýšit minimální mzdu, dlouho nechtěla zavést sektorové daně, odmítá progresivní zdanění kapitálu i fyzických osob, nehodlá odejít z energetické burzy v Lipsku či regulovat cenu elektrické energie. A vůbec neřeší podstatu problémů, čímž je vysoká inflace. Řešit vše na úkor dalšího růstu zadlužení státu je jen oddalování řešení strukturálních problémů státu. Růst úrokových sazeb i výše státního dluhu znamená výrazné zvýšení nákladů na dluhovou službu.

Zdravá společnost, pokud by opravdu byla zdravá, mohla již vygenerovat generaci, která by se chovala státotvorně a hájila by oprávněné národní zájmy. Ta však mentálně nevyrostla. Naopak se v politice objevují lidé, kteří jsou mediálně formováni pro určité úkoly, které jim stanovuje někdo jiný než voliči a zájmy České republiky. To je politický marast, ve kterém žijeme. Tak se není co divit, že tito politici neumí a nechtějí řešit drahotu, vyvolanou zvenčí nerozumnou „zelenou“ politikou, ideologicky zbarvenou válečnou hysterií či předstíranou solidaritou a jednotou v rámci EU.