Naše země má tu výhodu, že v posledních letech ČSSD zabránila privatizaci zdravotnického systému. Že to byla sociální demokracie, která zvyšovala zdravotní pojištění za státní pojištěnce, zvyšovala platy ve zdravotnictví a tím finančně a personálně stabilizovala tuto veřejnou službu. Pokud by nedošlo za pravicových vlád ke zrušení okresních hygienických stanic a ke snížení reálných platů ve zdravotnictví, byla by současná připravenost země na pandemii ještě vyšší.
Podobně jako ve zdravotnictví se situace opakovala v sociálních službách, kde došlo v posledních letech k podstatnému navýšení mezd. Situace ovšem není vyřešena, a to zejména u „nestátních“ poskytovatelů veřejných služeb. Přesto věřím, že dokud bude ČSSD vládní stranou, nedopustí pokles kvality a dostupnosti veřejných služeb. A to, přesto, že česká pravice, včetně ANO 2011 se dlouhodobě snaží o privatizaci a o „minimální stát“.
Problémem ovšem je, že si české pravicové stany spletly koncept „minimálního stáu“ s „nefungujícím státem“, kdy namísto budování funkčního a málo byrokratického státního aparátu prožíval stát „sebedestrukci“. Pak se není čemu divit, že sociální demokraté s cílem zachránit co se dá, dělali chyby, které sice zabezpečily lidem ochranu a jakžtak důstojnou existenci, ovšem za cenu vysokých administrativních nákladů. Prostě nebylo dostatek času na digitalizaci, individuální přístup k sociálnímu zabezpečení či na tolik potřebné změny v daňovém systému.
Řada politologů, ekonomů, podnikatelů i představitelů odborů upozorňovala na začátku coronavirové krize na dvě možné cesty ke změně dnešní západní společnosti. Na tu pozitivní, která měla přejít od nepřímých daní ke zdanění neproduktivního kapitálu a bohatství. A to cestou podpory inovací, digitalizace, moderních technologií a omezení „sociálního a mzdového“ dumpingu. Prostě cesta k budování společnosti, kde se bude rozvíjet solidarita a spravedlivější rozdělování národního bohatství.
Na straně druhé je to cesta, kdy z coronavirové krize opět bude těžit úzká skupinka vyvolených na úkor většinové populace. To je cesta, prosazovaná českou pravicí, kdy se ekonomika opírá o daně, nízké mzdy a platy, o vyšší ziskovost firem. Kdy opětovný tlak na privatizaci veřejných služeb a penzijního systému povede k růstu chudoby většiny zaměstnanců a seniorů. A kdy pojem „svoboda“ se smrsknul na individualismus, egoismus a na alibi vůči nedostatku odpovědnosti a empatie lidí v nové společnosti. Tohle musí ČSSD odmítat, protože již dnes ANO 2011 společně s dalšími pravcovými stranami na tuto druhou cestu nastoupilo.
