Tyto výsledky a jasná podpora pravicových stran věstí výsledky příštích parlamentních voleb v roce 2021. Ukazuje se totiž, že v době hospodářského růstu a růstu životní úrovně obyvatel neexistuje poptávka po levicovém programu, který obhajuje sociální stát jako celek. Přitom existuje řada problémů, které by naše občany a voliče mohly zaujmout, protože se jich týkají.
Mám na mysli zejména ochranu životního prostředí, kvalitu a dostupnost zdravotní péče či financování sociálních služeb. Tak jako v posledních parlamentních volbách se pro ČSSD neosvědčil Anti Babiš (vždyť s ním sociální demokracie docela úspěšně vládla), tak také dvojí kvalita potravin se ztratila v programech ostatních politických konkurentů. Mimochodem to dnes přiznává i sám předseda ČSSD Jan Hamáček.
Osobně jsem již po volbách v roce 2017 apeloval na tvorbu jasného a pro českého občana přitažlivého levicového programu, který by se opíral o ochranu a zajištění kvalitních a dostupných veřejných služeb, o podporu rodin s dětmi včetně dostupného bydlení a o ochranu životního prostředí. Nebyl jsem vyslyšen, naopak jsem často slýchával, že dnes volby vyhrávají marketingově pojatá témata. Dnes se však ukazuje, že červenou kartu nedostala Evropská komise, ale sama sociální demokracie. A pokud bychom opravdu šli do fotbalové terminologie, tak za dvě žluté karty (v parlamentních a v komunálních volbách) vždy následuje karta červená. Tohle si zřejmě vedení naší nejstarší politické strany neuvědomilo.
Nejsem přesvědčen, že v rámci politické soutěže je nutno naskakovat na populistická témata, jako je sleva jízdného. Daleko silnějšími tématy odlišující ČSSD od jiných politických konkurentů jsou sociální témata či již zmíněná ochrana přírody. Podpora rodin s dětmi, pomoc potřebným, výstavba školek, jeslí či domovů pro seniory či kamenné hospice, to jsou priority, které ukazují, že si sociální demokraté váží svých rodičů a prarodičů a zároveň vkládají své šance do rukou mladé generace. A pro zajištění spokojeného života většiny obyvatel je prioritní udržení bezpečnosti a zvýšení obranyschopnosti naší země. A to jsou mimochodem další body, které by v levicovém programu neměly scházet.
Ponechání příští vlády v rukou pravice by bylo z pohledu sociální demokracie krajně nezodpovědné a z pohledu budoucího vývoje chybné. Dnes při změnách politické kultury, hnědnutí politiky i samotné společnosti existuje nebezpečí rozpadu společnosti. Přitom to je právě levice, která svojí politikou přispívá k národní vzájemnosti, pochopení a soudržnosti. A bez ní nebude Česká republika schopna čelit soudobým i budoucím globálním hrozbám.
Stát má být takový, jaký si přeje společnost. Nikoliv společnost má být taková, jakou si přeje stát a jeho mocní. A to, že ČSSD nebyla a stále není schopna v naší společnosti prosadit své dlouhodobé vize a programové priority, pak je to chyba toliko sociálních demokratů. Prostě mnohé děláme špatně a často jsme ve vleku neo liberalismu. Ale ten není slučitelný s myšlenkami a cíli sociálně demokratického hnutí. To je třeba si velmi rychle uvědomit a podle toho jednat. A zejména je nutné, aby politický program prosazovali skuteční sociální demokraté, o nichž to spoluobčané vědí a kteří se těší dlouhodobé podpoře veřejnosti.
