Případ Janota
Dobrý den, podle mě má několik rovin a zajímá mě, co mi na to řeknete1, Nemyslíte, že byl trest absurdně nepřiměřený?
2, V dopise, který napsal na rozloučen jasně píše, že se bál šikany ve vězení ze strany dalších vězňů, ale i dozorců. Připouštíte tento problém? A jak ho navrhujete řešit?
3,Nemyslíte, že je skutečně nastavit podmínky tak, aby exekuce a vůbec dluhy nebyly tak výnosný byznys?
Děkuji Vám, Milena Koníčková
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
24.02.2017 10:45:23 - Ing. Antonín Seďa
Přiznám se, že případ pana Janoty neznám, takže těžko se k němu mohu vyjádřit. K Vašim otázkám chci říci, že je opravdu hrozné, když se člověk rozhodne řešit problémy sebevraždou. Nechci tvrdit, že ve věznicích neexistuje šikana, ale jako bývalý člen Podvýboru pro vězeňství musím říci, že případů či stížností na šikanu bylo velmi málo. Vždy se jednotlivé případy řešily s ředitelem vězeňské služby a s ministrem spravedlnosti. Takto je nutno postupovat vždy. Dnes již jsou legislativně nastaveny podmínky, aby exekuce byly spravedlivější a méně výnosné, než v minulosti. Nicméně je jasné, že to jsou občané, kteří se zadlužují a je jejich odpovědnost, zda dodržují zákony ČR tak, aby nemuseli být exekucí postihováni. V případě pana Janoty šlo z jeho pohledu postupovat například osobním bankrotem či jiným legálně možným postupem. Ale opravdu nevím, zda se přišel poradit či zda svůj problém řešil sám. Závěrem chci sdělit, že exekuce by měly přejít, jak tomu bylo v minulosti, pod soudní moc a pod stát. O tom jsem přesvědčen, i když na to není v současné době politická vůle.
