Doplnění členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nebylo pouze o tom, kdo za dvě hodiny práce měsíčně bude pobírat odměnu -  mizerných 22 tisíc (v případě předsedy Rady pak 26 tisíc), ale především o tom, zda v čele ÚSTR zůstane Dan Herman, či bude odejít. Především hlasy sociální demokracie v Senátu při dovolbě členů Rady rozhodly spíše o té druhé variantě. Ústav, který studuje nacistickou a komunistickou historii naší země, se tak bohužel stává kolbištěm politických ambicí – některé z nich aspirují na ovládnutí Ústavu a tím i naší relativně nedávné historie, jiné pak nepokrytě aspirují na zrušení všeho, co souvisí s rozkrýváním této historie. Pro někoho to možná bylo a je i vyřizováním si osobních účtů, pro někoho třeba i obava z toho, na co by se při bádání v Ústavu mohlo přijít. Znám Daniela Hermana a vážím si ho – jako člověka, jako odborníka. Je mi smutno z toho, co se nyní děje. Třeba i proto, že jsem to byl já, kdo dal dohromady Daniela Hermana a ÚSTR s Fraunhofer Institutem z Berlína, což byl impuls ke společným projektům těchto institucí. S případným odchodem Dana Hermana z vedení ÚSTR nedávám přílišnou naději další spolupráci  ÚSTR s FI, který pro německou vládu rekonstruuje dokumenty státní policie bývalé NDR a vyvinul celou řadu unikátních technologií pro bezpečnostní identifikační systémy a rekonstrukce úmyslně či neúmyslně poškozených dokumentů, včetně 3D artefaktů. Možnosti se podílet na těchto unikátních know-how je tak asi odzvoněno. Ale možná někdo přijde s něčím lepším…..a nebo se někdo těchto možností začal obávat?  Dokáži si představit, jak asi v těchto dnech Danielu Hermanovi je. Sám jsem si tím prošel, když stojíte někomu v cestě a on udělá cokoli, aby vás odstranil. O to víc si ředitele ÚSTR vážím, protože nadále jede „na plný plyn“ a nenechá se hrou neschopných a zároveň všeho schopných vytočit.

Miroslav Krejča

březen 2013