Tentokrát to bylo v rámci předsednictví Řecka ve dnech 15.-17. června v Athénách. Základními body jednání byly: zhodnocení předsednictví Řecka v Radě EU, krize na Ukrajině, volby do EP, sociální deficit v EU. Samozřejmě se dostalo i na řadu dalších témat. Celým tímto setkáním se ale nesly stesky a místy i stížnosti zástupců jižních zemí nejvíce postižených krizí eurozóny, jak jim ostatní ukázněné a disciplinované země EU škodí a ubližují, když po nich chtějí ozdravné reformy. Jakoby zapomínali na to, že se do potíží dostali především svojí neschopností, leností a parazitováním na ostatních zemích EU, svým špatným plánováním a řízením země. V bloku věnovaném Ukrajině pak zaperlil slovenský delegát, který se vyznal z „lásky“ k Rusku a francouzský delegát, který otevřeně přiznal, že Francii nějaká „válka“ někde na Ukrajině nezajímá, to že je pro ně příliš vzdálené. Jakoby v tom okamžiku zavanul dech roku 1938, kdy byla právě Francie jedním ze signatářů ostudného Mnichovského diktátu, a duch roku 1939, kdy tutéž zemi nechala v klidu agrese Hitlera proti Polsku a obsazení Československa. Co ale bylo nejvíc šokující, byl způsob, jakým předsedající konference (místopředseda řeckého parlamentu a zároveň předseda jejich evropského výboru) řídil projednání a odsouhlasení závěrů a příspěvků COSAC. Jeho autoritářské řízení schůze by zasloužilo odebrat Řecku přídomek „kolébka demokracie“ a nahradit jej přídomkem „hrob demokracie“. Řada národních delegací na protest proti takové manipulaci a ignoranci opustila demonstrativně jednání COSAC. I toho se lze dočkat v  Evropské unii. Uvidíme, čím překvapí italské předsednictví, které začíná 1. července.

Miroslav Krejča