Poslední desetiletí relativního klidu ukolébala světové společenství, které se zabývalo řešením spíše kosmetických problémů, než těmi skutečně vážnými. Nyní se nám tato nečinnost a politika „nevidím, neslyším, mlčím – a neřeším“ vrací jak bumerang.

Neutěšená situace v některých zemích střední a severní Afriky, zčásti jako důsledek „Arabského jara“ je jedním z těchto vážných problémů. Pro okolní svět zatím spíše problém humanitární než bezpečnostní. Chronické napětí mezi Izraelem a Palestinou, tak úspěšně živené militantním hnutím Hamás, které se neštítí cvičit v boji a teroristických akcích i malé děti, je pak již více problémem bezpečnostním. Jeví se, že letitý spor mezi Izraelem a Palestinou nemá za existence Hamásu mírové řešení. Každá z doposud uzavřených dohod ztroskotala na věrolomnosti a agresivitě příslušníků tohoto militantního uskupení. Problém je samozřejmě ale i Afghánistán s neklesajícím vlivem Talibanu.

Ale ty skutečně velké problémy jsou „zatím“ jen dva. „Islámský stát - chalífát“ v severních oblastech Iráku obývaným především Kurdy a Východní Ukrajina. Každý z těchto opravdu rizikových stavů má něco odlišného a něco společného. Brutální agrese radikálních islamistů, která tak snadno sklouzává ke genocidě civilního obyvatelstva a veřejným vraždám, není ničím obhajitelná. Je možná jen otázkou času, kdy se tento problém přenese z Iráku a Sýrie do Libanonu a možná i Turecka. Iráčané nedokáží vlastními silami zastavit tento nápor vraždících šílenců a vnější pomoc (včetně té vojenské) je nezbytná. Je to ale o to složitější, že dosavadní angažování západního světa v Iráku nebylo nejšťastnější. Otázkou ale také je, jak tato situace ovlivní plíživou islamizaci Evropy. Kritická situace na východní Ukrajině je do značné míry způsobena především snahou Moskvy obnovit alespoň částečně Sovětský svaz v jeho dřívějších hranicích. A vzhledem k tomu, že ve 30. létech bylo na východní Ukrajině uměle vyvolaným hladomorem vyvražděno více jak 10 milionů etnických Ukrajinců, kteří pak byli nahrazeni etnickými Rusy, pracuje usilovně pro Putinovy plány domácí ukrajinská pátá kolona.

A teď k tomu, co tato žhavá ohniska napětí spojuje. Je tím katastrofální humanitární situace civilního obyvatelstva. V severní Sýrii a severním Iráku je to důsledek systematického vyvražďování a vytlačování civilního obyvatelstva, na východní Ukrajině je to především důsledkem vyvolávání ozbrojených střetů dobře vycvičenými a vyzbrojenými separatisty.

Jaké je řešení těchto humanitárních krizí? Letecká podpora Američanů a Britů pozemním silám kurdských jednotek čelících postupu milicí Islámského státu? Tajuplný ruský konvoj na hranicích Ukrajiny? Metoda použitá na jednom místě se může stát precedentem pro použití na místě druhém a naopak. Na území Sýrie a Iráku již zuří regulérní válka, do které je zapojeno několik zemí, včetně USA a Británie. Na východní Ukrajině se jedná zatím spíše opticky o teritoriálně omezenou občanskou válku podporovanou sousední velmocí.  Nikde ale není garantováno, že nedobrá humanitární situace a precedens spojený se zadržováním islamistické expanze se může stát záminkou pro radikalizaci konfliktu i na východní Ukrajině. Jedno i druhé může velice snadno a rychle přerůst v konflikt globálnějšího rozměru. Rozhodně nás nečeká nic dobrého a světové společenství stále spíše pokulhává za reálným vývojem situace. Možná si řada z nás nyní klade otázku, k čemu že vlastně je OSN se svojí Radou bezpečnosti? A jaké bezpečnostní záruky nám poskytuje Evropská unie? Ty otázky jsou opravdu na místě.