A protože vše souvisí se vším, nejde jen o to. Naše vážnost v Evropské unii a samozřejmě i v NATO, se mimo jiné odvíjí i od této schopnosti – a není potřeba si nic nalhávat, naše novodobá pověst v tomto směru není nic moc (1938, 1968). Přitom jsme národem, který dal Evropě mimo jiné jednu z nejstarších universit, nositele Nobelových cen, řadu vědců, umělců, sportovců. Jsme národem husitů, kteří dali do trika železným křižákům a pořádali spanilé jízdy od Baltu až po Středozemní moře. Naši legionáři právem získali světový respekt, vzpomínáme na naše piloty 310, 311, 312, 313 RAF perutí, kteří se vyznamenali při bitvě o Británii, na naše vojáky 1. Československého polního praporu na východní frontě, atd., atd. Máme úctyhodné tradice, tisícileté zkušenosti a úžasný potenciál a není žádný důvod, aby se s námi na Evropské půdě nejednalo jako s rovnocenným partnerem. Jen pro to musíme, alespoň občas, i něco udělat.  

Naším prvořadým úkolem, politickým úkolem, je zajistit bezpečnost a prosperitu nás všech. Naším úkolem je zároveň hledat způsob jak udržet čestný mír. Normální lidi nechtějí, nepotřebují válku. ANO, jsem pro zmírnění sankcí proti Rusku a jsem pro zahájení skutečného dialogu mezi tzv. „Západem“ a Ruskem, dialogu, kde si obě strany budou jisti, že je jim rozuměno a že i oni rozumí druhému a to i s tím vědomím, že i Rusko může být dříve či později eventuálním agresorem. 

Neochota, nebo neschopnost politiků zasednout k jednacímu stolu a hledat pro obě strany přijatelné záruky může vést, ve světě s jadernými zbraněmi, ke katastrofě. Zvykli a zapomněli jsme na jejich existenci, ale stále jsou v pohotovosti ve svých silech, v leteckých hangárech, na ponorkách... a je jich stále dost, aby zničili celou planetu. To nejsou řeči, to je prostý fakt. A fakt je i to, že radiaci je úplně jedno, jakého kdo jsme vyznání, jakou ideologii zastáváme, nebo jak jsme nebo nejsme bohatí – zabíjí zcela nekompromisně, každého.

Pokud už je jednou na světě politický a mocenský pojem „sféra zájmu (vlivu)“, který si pro sebe uzurpovaly velmoci, pak nelze, zvláště z perspektivy malého desetimilionového státu uprostřed Evropy, než to vzít ve svém uvažování na zřetel. Podstatné ale je, že sféru zájmu si nemůže přisvojovat pouze jedna z velmocí, jedna ze stran sporu – i to je o rovnováze či o nebezpečích, vyplývajících z nerovnováhy - byť by to pro jednu stranu byl i jen pocit – nebezpečí z tohoto byť i jen pocitu plynoucího je zcela evidentní. A řešit v tuto chvíli, jako zásadní, otázku ve smyslu „bylo nejdřív vejce nebo slepice?“ je zcela nesmyslné, nic neřešící. Svět se prostě změnil a bude se měnit stále rychleji - je nutné, dokud to bez větších ztrát lze, velmi rychle dosáhnout nové rovnováhy, stability, dodržovat ji a dále upevňovat.

Podle mého názoru je pro nás, pro „Západ“, zásadním nebezpečím Islám. Islám jako zcela odlišný typ civilizace, s jinou kulturou, jinými hodnotami, jiným cílem směřování své existence, naším cílem není poslední soud. Takzvaná Třetí říše byla pro demokracii a západní civilizaci z úplně stejných důvodů stejným nebezpečím a jaké důsledky mělo přehlížení a podcenění této hrozby, kolaborace s takovým systém, to snad víme všichni – plynové komory, 60 milionů mrtvých, obrovské materiální a kulturní ztráty a citelné zpomalení rozvoje Evropy a Západní civilizace jako takové.

Islám bohužel není jedinou hrozbou, v budoucnu na nás, jako lidstvo, dopadnou důsledky změn klimatu, rostoucí chudoba Afrického kontinentu, která spolu s prokazatelným geometrickým nárůstem její populace je to, čím bychom se už nyní měli velice vážně zabývat. Čekají nás i zcela neodhadnutelné problémy v oblasti digitálního, virtuálního světa, energií…… Jsem hluboce přesvědčen, že na řešení těchto a dalších budoucích problémů samotný „Západ“ nebude mít sílu, budeme potřebovat každého spojence. Bude potřeba spojeného úsilí celého vyspělého světa založeného na stejném, nebo velmi podobném základním hodnotovém pojetí prvků takové společnosti, civilizace. A ať se nám to líbí nebo ne, Rusko bylo, je a bude součástí Evropy, kterou chceme chránit a zachovat, a Rusko už opravdu není Sovětský svaz. A bohužel - ani tak není jisté, zda to bude stačit.

To nejsou poplašné zprávy, to je, dle mého, racionální posouzení situace v níž se všichni nacházíme.

Ještě k současnému napětí mezi NATO a Ruskem - posuzovat eventuálního soupeře jen podle schopnosti investovat značné finanční prostředky a vycházet pouze z porovnání poměru takto investovaných částek, je velmi nebezpečné a zavádějící. Pokud se bavíme konkrétně o Rusku, tak zvláště v tomto případě. Doposud nikdo nedocenil (nestanovil koeficient nutného dopočtu) hodnoty lidského potenciálu, což právě Rusové, převážně obyčejní lidé z neindustriálních oblastí Ruska několikrát v historii předvedli a úspěšně prokázali – díky lidskému potenciálu dokázali porazit Mongoly, křižáky, mnohem lépe materiálně vybaveného Napoleona a konečně u Moskvy v roce 1941 dokázali zastavit a vytlačit z tehdejšího Sovětského svazu celou lidskou, ekonomickou a technologickou kapacitu celé nacistické Evropy! V tomto ohledu bych tedy byl velmi opatrný. Pokud by přece jen k něčemu došlo, pak by bylo Rusko jednoznačně velmi těžkým soupeřem, není to žádný "obr na hliněných nohou", je to vojenská supervelmoc – a to se bavíme jen o konvenční válce bez použití zbraní hromadného ničení.

Jako místopředseda Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR budu spolu s kolegy dál konat tak, aby naše armáda byla armádou, za kterou se daňový poplatník nebude muset stydět a na kterou se bude moci kdykoliv spolehnout. Zároveň budu podle svého přesvědčení a možností usilovat o racionální dialog mezi NATO a Ruskem s cílem maximálně zklidnit situaci a předejít tak naší možné ozbrojené konfrontaci.

Rozum a srdce.