Zatímco v roce 2016 bylo nadlimitnímu působení znečištěného ovzduší vystaveno 56 % obyvatel, v roce 2017 to bylo už 62,4 % obyvatel. Velkým problémem zůstává vedle prachových částic i karcinogenní benzo[a]pyren, kterému je vystaveno přes 60 % populace. Stoupají také koncentrace přízemního ozonu v letním období. Zatímco Německo a další evropské země plánují rozsáhlé změny směrem k čistější energii, Česko do roku 2030 žádné převratné reformy nechystá.
„Česká republika má s kvalitou ovzduší velký problém a dopady bohužel neseme všichni. Umíráme dříve, zvyšuje se i riziko nádorových onemocnění. Evropská komise na tento stav dlouhodobě upozorňuje a pokud nepřijmeme zásadní opatření, hrozí nám poškozování zdraví i velké sankce. V listopadu Ministerstvo životního prostředí společně se zástupci Evropské komise uspořádalo tzv. Clean air dialogue, jehož výstupy by měly být brzy předloženy vládě. Bohužel, výsledkem budou pravděpodobně jen estetické změny typu větších investic do kotlíkových dotací. My bychom ale potřebovali, aby vláda podporovala čisté zdroje energie namísto spalování špinavého uhlí, jinak to na zdraví odneseme všichni,“ uvádí Dana Balcarová, pirátská předsedkyně Výboru pro životní prostředí.
Nejhorší situace byla i v roce 2017 v Moravskoslezském kraji. Jak upozorňuje poslanec Pirátů za Moravskoslezský kraj Lukáš Černohorský, kvalita životního prostředí ovlivňuje i stěhování obyvatel z kraje a dlouhodobě se problém nedaří uspokojivě řešit:
„Nejen, že se kraji dlouhodobě nedaří řešit problém s dosavadními zdroji znečištění, dokonce se plánuje výstavba nových. To je v zásadním rozporu s původním nařízením vlády v zákoně o ochraně ovzduší, které obsahovalo zákaz výstavby jakýchkoliv nových zdrojů znečištění v lokalitách s trvale zhoršenou kvalitou ovzduší. Připadá mi nepřijatelné, že se dnes bavíme například o vzniku nové spalovny na nebezpečný odpad v Ostravě, rozšiřování těžby v Karviné, prodlužování životnosti neekologických elektráren nebo novém nelegálnímu překladišti uhlí v Heřmanicích. Několik let upozorňujeme také na nedostatečnou kontrolu velkých průmyslových znečišťovatelů, kteří obcházejí stanovené limity vypouštěných látek.“
