Kolikrát se chce člověku říci „Nezdržuj!“ v situacích velmi banálních – na schůzi, kde se někdo předvádí nebo naopak neví o čem mluví, s dítětem, které nechce jíst nebo spát, s nešikovným řidičem, který překáží na křižovatce, v samoobsluze, kde se prodavačka jistě zbytečně baví s někým před vámi…Zdržování jednoduše nemáme rádi, bere nám čas, kterého máme tak málo – nemáme je rádi, když je neúmyslné a když je úmyslné, tím víc.
Obstrukce je jen jiný výraz pro zdržování. Také lékaři znají obstrukce střev, plic a žil – není to nic dobrého, je to neprůchodnost. Zdržování je vlastně také ucpání, neprůchodnost. Může být i ve stavebním řízení, když váš soused nechce, abyste si něco přistavili, nebo když si úřad vymýšlí dodat další a další listiny…
Já však chci mluvit o obstrukci ve sněmovně, je to obranná technika, defenzivní, a používá ji vždycky menšina, která nemůže něčemu zabránit nebo přehlasovat nepříjemný návrh. Jde o nástroj, který vyrovnává menšinovou pozici – stejně tak dítě vyrovnává svou slabší pozici vůči rodičovi, který ho nutí jíst kaši, kterou nerado.
Obstrukci znali už v římském senátě, v 50. letech se používala v senátě USA, košatě se užívá v Itálii, je to běžný parlamentní nástroj, který se používá tu víc tu méně. My Češi máme v obstrukcích tradici ještě ze starého Rakouska. Tehdy naši ctihodní předchůdci bývali postrachem jednání, když se rozhodli mluvit hodiny, zpívat národní písně nebo demolovat nábytek v jednací síni. Po skončení II. sv. války tehdejší KSČ bránila obnově československé měny a měnové reformě v r. 1945 (proč asi?) a to také pomocí obstrukcí.
Ale můžeme jít zpět do současnosti – přijímání Lisabonské smlouvy byla dost jistě série obstrukcí, Čína dělá obstrukce na konferenci v Kodani a brání přijetí světového uhlíkového závazku. Ani vláda Mirka Topolánka to neměla s obstrukcí levice snadné – tatáž levice, která dnes používá vůči ODS nejsilnějších slov, se před několika měsíci, konkrétně v červnu 2008, chovala úplně stejně obstrukčně. Měli by si na sebe vzpomenout.
Jsa na té straně, vůči které byly tehdy obstrukce namířeny, vůbec se mi to nelíbilo a napsal jsem tehdy o tom článek. Tak se nedivím, že současná sjednocená levice hudrá na naši snahu blokovat jejich nehorázné návrhy a že Miloš Zeman říká, že bereme peníze zadarmo. Ale je to zcela jinak – zatím jsme vždycky mluvili k věci, žádné plky nebo recitace telefonních seznamů. A připravit si slušný projev na ¾ hodiny je mnohem těžší než na ¼ hodiny.
Mezi obstrukcí levice z léta 2008 a naší teď v únoru 2010 přeci jen rozdíl je – teď je účinnější, protože se blíží konec volebního období a nedoprojednané zákony skončí v koši. Levice má tedy naspěch, je nervózní a úměrně tomu agresivní. Přesto tenhle pokus stojí za to, každý z levicových návrhů nás, naše děti a vnuky zahrabává hloub a hloub do dluhové laviny - celkem jde o jistinu 20 mld Kč, celková úhrada za jejich půjčení je nejméně 53 mld, při současném převisu nabídky dluhopisů reálně kolem 60 mld Kč. A tomu bránit chceme a budeme.
