„Součet hlasů především oněch čtyř kandidátů - Horáčka, Hilšera, Fischera a v první řadě Drahoše je obrovská síla, která se momentálně jeví jako pevně soudržná a semknutá v jeden silný hlas, což dává velkou naději tomu, že druhé kolo bude s jistou dávkou dramatu svědectvím vítězství dobra nad zlem,“ dodává Brzobohatý ve svém příspěvku k prvnímu kolu. (Příklad, kdy v politice neplatí jednoduchá aritmetika)
Stačilo druhé kolo prezidentských voleb a v mainstreamových novinách najednou „není o čem psát“. V oficiálním tisku se můžeme dočíst i tak „závažné“ informace, kam jezdívali prezidenti Havel, Klaus i Zeman na dovolenou a jak si ji u moře, na horách nebo na rybníce na Vysočině užívali. Na sociálních sítích sice ještě přežívají nářky nad tím, že „pravda a láska“ zase nezvítězily nad lží a nenávistí (kterou zjevně představuje dle pana Hřebejka „hnědorudá lůza“ o počtu 2 800 000 příznivců Miloše Zemana).
Pokusím se rozebrat, KDE je těch minimálně 170 000 hlasů chybějících těm „spravedlivým“ hlasatelům „pravdy a lásky“. Převážnou většinu příznivců Miloše Zemana netvoří nevzdělaní dědkové a báby ze „zaostalého „ venkova, nýbrž kompaktní množina přirozeně inteligentních lidí všech věkových, sociálních i vzdělanostních skupin, kteří vědí CO chtějí a vědí PROČ to chtějí. Těmto lidem je blízké pojetí moderního demokratického a sociálně spravedlivého státu, jak jej také vnímá Miloš Zeman. Naopak v antizemanovském táboře je tomu značně rozdílně. I mezi voliči Jiřího Drahoše jsou lidé inteligentní, kteří ze své pozice příslušníků „horních 200 000“ s vědomou nenávistí k Miloši Zemanovi hlasovali z přesvědčení pro Jiřího Drahoše s nadějí, že takový figurant bez jasné politické vize bude pro ně na Hradě užitečnou manipulovatelnou loutkou. Značnému počtu mainstreamovou dlouholetou propagandou zmanipulovaných voličů Jiřího Drahoše byl však tento jako osoba zcela lhostejný a hlasovali pro něj pouze proto, že to nebyl Zeman. Jak výstižně uvedl na internetu jeden vtipálek - „kdyby prý proti Zemanovi kandidovala jeho uhynulá fenka, dostala by také alespoň třetinu hlasů současných voličů Jiřího Drahoše“.
Závažným faktorem v současných volbách byl i postoj občanů z řady tzv. „celebrit“, (ať už jsou to skuteční umělci nebo dočasně populární šašci z tzv. „šoubyznisu“), které měly možnost svou veřejnou podporou jednoho nebo druhého kandidáta výrazně ovlivnit výsledek voleb. Na rozdíl od minulé přímé volby prezidenta v r. 2013, kdy patřilo k „dobrému tónu“ veřejně podporovat pana Schwarzenberga, si tentokrát prozíraví a odpovědní lidé z těchto vrstev nechali svůj názor pro sebe a na veřejnosti se k problému nevyjadřovali. Tu menšinu, kteří halasně podporovali pana Drahoše bych já osobně obvinil z dosud veřejně neformulovaného etického přečinu „Zneužití pozice celebrity k ovlivnění vnitřní politiky“. Za každou takovou celebritou podobně jako za kometou na obloze se táhne mnohdy početný „ohon“ fanoušků. Tito vesměs mladí fanouškové jsou v převážné většině lidské nuly, které dosud samy nic nevytvořily a nic neumějí a nekriticky se přiklánějí k názorům svých idolů a spojuje je pouze psychologicky podmíněná potřeba „někam patřit“. Tím, že tito fanoušci od velké části svých idolů tentokrát nedostali jasný impuls, jak si mají počínat, byli zaskočeni svou nečekanou svobodou rozhodovat sami za sebe, mnozí z nich buď nevolili vůbec, nebo raději volili Miloše Zemana o kterém alespoň něco vědí. A tak "programátoři" pana Drahoše na pozici kandidáta na prezidenta o několik set tisíc hlasů přišli.
I když nejsem prognostik ani politický komentátor, dovoluji si předpovědět, že se co nejdříve ozvou burácející hlasy moralistů typu pana pátera Hladíka, kteří rozhořčeně obviní představitele naší kulturní fronty z historického selhání, „neboť svým mlčením v osudových chvílích, kdy měli jako elita národa mluvit, zavinili opětovné vítězství zla a nenávisti nad láskou a pravdou“ .
