Drahomír Jurajda
Nulová tolerance k vyšinutým odpíračům roušek
V posledních dnech se konaly v Praze demonstrace odpíračů nošení roušek. Kromě imbecilních výroků o tom, že vládou předepsaná povinnost nosit v určitých situacích ochranné roušky snižuje důstojnost člověka (čímž zřejmě již po léta těžce trpí chirurgové při operacích), zazněly od organizátorů demonstrací na první pohled věcné a logické argumenty, proč by se roušky nosit neměly. Jedna mladá žena, podle vnější vizáže nevypadající přímo přihlouple argumentovala takto: „ Mne před nákazou rouška nijak nechrání a já sama zdravá nikoho neohrožuji ať mám roušku na nose nebo ne“.
Letos v květnu jsem se v prvním přiblížením ovšem v odlišných podmínkách zdánlivě řídil podle podobného pravidla. Jako senior (82+) trávící hodně času ve své „dědkovně“ u počítače, jsem se oprávněně považoval za člověka, který neohrožuje okolí možnou nákazou novým koronavirem ať již mám nebo nemám nasazenou roušku. Když jsem vyšel ze zahrady vrátky přímo do lesa a procházel se svým psem po svých oblíbených stezkách karlštejnských vršků, s dobrým svědomím jsem si nenasazoval roušku. Naopak mladí pražští turisté, kteří se v té době již „odvážně“ vydávali na výlety do přírody, měli na nose buď roušky nebo celý obličej omotaný šálou nebo šátky a při setkání se mnou se mi obloukem vyhýbali jako nebezpečnému exotovi bez roušky.
Základní nevědomost uvedené mladé ženy spočívá v tom, že ona neví, že když je ZATÍM zdravá, nemusí to to být už zítra a může již dnes nákazu hromadně roznášet, jako jistá žena ve známém klubu Techtle-mechtle. A jelikož se pohybuje ve společnosti sobě rovných demonstrantů bez roušek, je pravděpodobnost, že se sama nakazí nepoměrně vyšší než u běžného ukázněného občana. Obdobně je možné vyvrátit argument jejího kolegy, že účinnost ochrany člověka rouškou je srovnatelná s ochranou zahrady proti mouchám drátěným pletivem plotu. Dotyčný duševní ubožák jakoby nepochopil, že rouška není určena k ochraně jejího uživatele před nákazou, nýbrž k ochraně lidí, kteří s ním přijdou do bližšího styku. I člověk bez vyššího technického vzdělání, který neměl důvod blíže studovat zákonitosti proudění vzduchu pochopí, že rouška na obličeji výrazně zpomalí proudění vzduchu kolem hlavy jejího uživatele a obláček zamořený mikroskopickými kapičkami (ať již většinou neinfikovanými, tak eventuálně infikovanými) bude výrazně menší než u člověka bez roušky. Tudíž i nebezpečí pro člověka, který se dostane do jeho blízkosti je výrazně menší, než při kontaktu s člověkem bez roušky. Já osobně (jako příslušník věkově z nejohroženější skupiny) při pohybu „ve společnosti“ (obchody, čekárny ordinací lékařů a ve vlaku) také nepoužívám roušku, nýbrž pro důchodce cenově již dostupný respirátor FFP2, který mne s rozumnou pravděpodobností chrání před nákazou a kdybych už sám byl nakažen, chrání i lidi kolem mne podstatně více než obyčejná rouška.
Důvodem, proč označuji výše uvedené odpírače roušek za amorální duševní ubožáky, nespočívá v tom, že mají jiný názor než já, nýbrž v tom, že tito lidé nejsou schopni a ochotni o podstatě problému věcně poctivě diskutovat, nýbrž se ve své iracionální zavilé nenávisti k Miloši Zemanovi omezují pouze na výkřiky své „pravdy“ a útočí na všechno a na každého, kdo má k Zemanovi jakýkoliv kladný vztah, tudíž jakékoliv opatření ministra Prymuly je špatné, škodlivé a ve vztahu k občanům podlé a falešné. Vnitřní zbabělost těchto lidí spočívá ve strachu z možnosti pravdivého poznání a tudíž i nutnosti korigovat některé své názory. Já osobně tudíž považuji názor prezidenta Zemana trestat odpírače nošení roušek městskou i státní policí bez milosti pokutami kolem 2 500 Kč při každém porušení vládních nařízení za zcela adekvátní.
K duševním ubožákům výše uvedeného typu se bohužel aktuálně ;připojil i populární zpěvák a původně přítel Miloše Zemana Daniel Hůlka, který také demonstrativně podporuje odmítače roušek. Když ve své namyšlenosti neunesl mírnou posměšnou poznámku Zemana, že by si měl dát na čelo studený ručník, je zcela v pořádku, že se rozhodl vrátit státní vyznamenání, které mu v loňském roce z titulu prezidenta předal Miloš Zeman. Takovým nesebekritickým náfukům státní vyznamenání skutečně nepatří.
