Drahomír Jurajda

Albert Einstein

V nesmírně členitém chrámu vědy se nacházejí tři skupiny lidí. Ti  z první skupiny využívají své inteligence a zacházejí s vědeckými poznatky pro ukojení své ctižádosti s potěšením podobně jako se sportovními výkony. Příslušníci druhé skupiny pochopili, že vědecké poznatky jim dávají  moc prakticky je využít a získat tak rychlý postup ve své společenské kariéře. Kdyby anděl Páně vyhnal z chrámu příslušníky první i druhé skupiny, řady  přítomných by velice prořídly, ale chrám by nezůstal zcela prázdný. Zůstali by tam ti osamělí hledači pravdy, svou podstatou podobní  básníkům a umělcům, usilující srozumitelně vysvětlit ostatním lidem náš svět,
 (Z postřehů Alberta Einsteina v jeho  projevu na počest 60. narozenin Maxe Plancka)

Proč není Jiří Drahoš mým favoritem

Jediným kandidátem o kterém se ve sdělovacích prostředcích uvažuje jako o reálném protivníkovi Miloše Zemana  je Jiří Drahoš, který se v očích povrchně uvažujících „slušných“ lidí  jeví jako vysoce kvalifikovaný a „důstojný“ kandidát na prezidenta. I má dcera, také držitelka vědecké hodnosti PhD., mne přesvědčovala, že by mi příslušelo také volit pana Drahoše.  „Je to „ogar“ z Beskyd jako ty, vystudoval VŠCHT jako ty, ihned po studiu se věnoval vědeckému výzkumu v oboru fyzikální chemie jako ty, získal rychle  vědeckou hodnost CSc. jako ty, později i DrSc., je spoluautorem většího počtu vynálezů jako ty  a dotáhl to až na předsedu ČSAV.  (Já zatím za Husákova režimu měl zákaz cokoliv publikovat a učil se již pracovat se stříkací pistolí v lakovně, a získával mnoho jiných technických znalostí a dovedností,. zatímco  on  jezdil do zahraničí na vědecké konference a svobodně publikoval své práce a jak se jedou sám vyjádřil uměl být vždy za každého režimu ve správný čas na správném místě.) Umí se pohybovat ve vyšších vrstvách politiků a má zkušenosti i z pobytů a jednání v zahraničí.“ Přesto je pro mne tento člověk bez jasné politické vize jako prezident zcela nepřijatelný, neboť již z toho, co zatím předvedl,  není v principu schopen pro své pracující spoluobčany něco užitečného udělat. Pan Drahoš chce být dle svých vyjádření dokonale nestranným prezidentem pro všechny občany, „bez zbytečných průtahů“ podepisovat zákony, které mu parlament k podepsání předloží a sjednocovat   jak pracující občany, kteří svou prací vytvářejí materiální a duchovní hodnoty společnost a zároveň kořistníky a parazity, ty co našim občanům vysloveně škodí.. Pan Drahoš deklaruje, že by nejmenoval vládu se zjevnou nebo skrytou podporou  komunistů  (bez ohledu na parlamentní aritmetiku, kdyby to bylo např. pro sestavení parlamentem přijatelné vlády i nezbytné). Pan Drahoš se pokusil i vyslovit, co dobrého by pro naše spoluobčany jako prezident udělal. V důsledku své nedostatečně maskované nenávisti k Miloši Zemanovi, vyslovil i nečekaně hloupý výrok, že by zrušil bezpečnostní prohlídky návštěvníků před vstupem do prostoru Hradu, aby je uchránit této „ponižující“ procedury. Na rozdíl od pana Drahoše s titulem vysokoškolského profesora, i průměrný středoškolák jasně vnímá, že bezpečnostní prohlídky před vstupem do prostor Hradu neslouží k ochraně „majestátu“ současného prezidenta, nýbrž k ochraně samotných návštěvníků. Jak známo, místa kde se shromažďuje mnoho lidí, jsou oblíbeným cílem pro sebevražedné islamistické vrahy. Pro pana Drahoše, který již léta přestal vědecky pracovat a věnoval se osobní úřednické kariéře  (zařadil bych ho do druhé skupiny vědců z Einsteinova podobenství) by bylo obsazení prezidentské židle na Hradě dovršením jeho osobní kariéry v kategorii tzv. „lepších lidí“ v naší společnosti. Pravděpodobnost, že by tento člověk prosadil něco účinného pro zlepšení života našich pracujících občanů, jejichž životní podmínky, strasti, obavy i tužby nezná ani ho nezajímají, je prakticky nulová.  Naše současná duchovně degenerující  společnost je pouze formálně demokratická, existují tu neospravedlnitelně vysoké rozdíly v osobních příjmech a občanská rovnost neexistuje ani před zákonem. Mnoho občanů nevidí ve svém životě žádnou perspektivu a i ten „kousek štěstí“, jak o něm zpíval Jarek Nohavica je pro ně mnohdy nedostižným cílem. Občanská i sociální nerovnost se nejdrastičtěji projevuje už u dětí, kdy už od prvních tříd ZŠ se rozhoduje, z koho bude obrazně řečen pán a z koho kmán. Já jako občan, který měl teprve jednou za život možnost skutečně svobodně volit dle svého rozhodnutí v přímé volbě prezidenta, nechci volit uhlazeného obřadníka, nýbrž člověka připraveného v maximální ústavou danými mantinely jednat jako moderní panovník ve prospěch svých spoluobčanů.

Pokud bych hodnotil současných devět prezidentských kandidátů, jsou mezi nimi pouze dva, kteří splňují i základní určitou politickou kvalifikaci pro tento úřad. Jsou to Miloš Zeman a Mirek Topolánek. Oba tito političtí protivníci mají totiž jak své vize žádoucího vývoje společnosti, tak dostatečnou praxi v reálné politice a oba jsou v principu schopni svých panovnických kompetencí v dosažitelné míře i využít. Pokud jde o moji vizi  svobodné, demokratické a sociálně spravedlivé společnosti, je mi v této souvislosti mnohem bližší vize Miloše Zemana než “echt pravicového“ Mirka Topolánka. Jako příslušník „hnědorudé lůzy“, kam mne již pře pěti léty zařadil „ušlechtilý“ pan režisér Hřebejk, vyberu si z nabízených možných zel to nejmenší možné a budu volit Miloše Zemana.