já si dovolím za poslanecký klub KSČM také vyjádřit své stanovisko. Musím říci, že mi trošku pomohli mí předřečníci a to napříč politickým spektrem, protože víceméně za nás je opravdu shoda na tom, že valorizace o těch zmíněných 26 % je na místě, protože dlouhodobě se opravdu nezvyšovalo. Možná je opravdu na diskusi, proč vlastně Ministerstvo práce, potažmo vláda s tím přichází až nyní, ale co jsme debatovali mezi našimi odborníky a na klubu, tak je to samotné rozšíření právě těch žadatelů nebo na koho by se to vztahovalo z násobku 2,7 životního minima na 3,4. Já musím říci, že ač se to třeba zdá podivné, tak my vnímáme celou tu situaci a (ač?) tou změnou právě zrušení superhrubé mzdy, tak si musíme otevřeně říci, že ta změna, která dneska nebo která už je platná a kterou my jsme projednávali, myslím, rok zpátky nebo rok a půl, kdy jsme řešili, že ten přídavek na dítě bude vyšší pro ty pracující rodiče a to navyšování pro ty ostatní se dít nebude, každopádně tak, jak jsem prostě mluvila s těmi zástupci úřadů práce, tak otevřeně říkám, že se to týká 99 % klientů na úřadech práce, i s tou podmínkou, že to bude pro pracující rodiče, protože jsou tam samozřejmě dané další podmínky a ta kritéria, která většinou ti klienti při těch úřadech práce splňují.
To znamená, si myslím, že ten efekt, který tady slibovala paní ministryně, je vlastně tak trošku, nebo ten 100% efekt, že to chceme pro ty pracující, už úplně není takový, jak my jsme si představovali. A proto i za nás opravdu vnímáme a spíš si říkáme, že by bylo účinnější to zvýšení slevy na dani. Tak, jak jsme se bavili možná i my, využijeme vetování v § 90 při tomto projednávání a i my bychom podali tento pozměňovací návrh k tomuto návrhu, protože ano, paní ministryně tady řekla různé příklady, ale pokud za KSČM chceme pomoct právě těm nízkopříjmovým, ale pracujícím rodinám, tak si myslím, že je nejlepší právě cesta, ta sleva na té dani, protože to už se bavíme opravdu u těch pracujících.
Já bych se třeba nebála a je to takové moje osobní přání, i když nevím, jestli by to jednou vyšlo, teď už na to ani asi není moc času, kdyby se podařilo třeba udělat výjimku na úlevu na dni pro děti, které sportují. To znamená, aby si mohli rodiče odečíst nějakou čásku, můžeme začínat třeba na třech, na pěti tisících, a to si myslím, že pro ty rodiny by to byla velká úleva a velká pomoc, protože já vím, že máme období covidu, teď se vlastně nic neděje, na druhou stranu všichni věříme, že to brzy skončí, a ten sport je pro ty děti opravdu důležitý a to si myslím, že by byla opravdu jedna z velkých pomocí, protože ty sporty, asi v jakékoliv podobě, opravdu jsou velmi finančně náročné.
Tak já mám trošku pocit, že zapomínáme na tzv. střední třídu, že opravdu tady máme rodiče, kteří to potřebují, ale my se třeba bavíme a vnímáme tu situaci třeba u porodného. Za nás, proč děláme výjimky, proč jsou tak striktně zase dané ty násobky, protože mnohdy ty rodiny při porodném dělí opravdu od nároku dvě, tři stovky nebo tisícovka. Oni to berou velmi nespravedlivě a za nás si myslím, že aspoň u toho prvního dítěte by to mělo být buď bez hranice, anebo by to mělo být rapidně rozšířené. Dlouhodobě je to prostě ve společnosti bráno jako velká nespravedlivost a tato část, kterou dnes probíráme, musím říci, že je jenom takový drobek, který vlastně teď vnímáme nebo který budeme dál řešit.
A já bych možná dala ještě příklad, obědy do škol. Proč to říkám? Protože lidé, klienti, kteří ve velké míře řeší problémy s příjmy, jsou ve velké části třeba závislí na pomoci státní sociální podpory nebo hmotné nouze, mají dnes možnost ze svých přídavků na děti financovat obědy svým dětem ve školách. Myslím si, že k tomu přistupuje tak možná jednu procento těchto lidí a ve větší míře se pomoc prostě nekoná, protože tito lidé o to nestojí. O důvodech teď asi mluvit nebudu, ale my tady máme nebo máme, jsem za to šťastná, vlastně dva projekty financování obědů do škol a já musím říct, že to, co funguje na Ministerstvu školství a jde to přes společnost WOMEN FOR WOMEN, tak jsem šťastná, že je opravdu máme, protože to funguje. A funguje to i s tou prací těch lidí, protože ti lidé musí plnit různá kritéria a my se ve velké míře právě dozvídáme i to, že pokud ti lidé dostávají tzv. něco zadarmo, tak si toho prostě neváží, děti nechodí na obědy, neodhlašují atd.
To, co fungovalo při Ministerstvu práce a sociálních věcí, to se nezlobte na mě, to byla spíš ostuda a když jsme mluvili s těmi řediteli základních škol, třeba u nás v Mostě, tak díky projektům při Ministerstvu práce, obědů do škol, se báli potom jít do projektů, které dělá právě přes Ministerstvo školství, WOMEN FOR WOMEN, a musím říci, že dnes ti ředitelé, když se jim to vysvětlilo a ta spolupráce začala, jsou velmi šťastní, že můžou využívat tohoto projektu. Takže to bylo jenom doplnění, co všechno vlastně ten přídavek na dítě dokáže a jak my se k tomu stavíme.
Děkuji.
