Já bych jenom chtěla říci za poslanecký klub KSČM, že my tento návrh samozřejmě podpoříme. Musím ale říci, že i ty výhrady, které tady mí předřečníci řekli, ať už kolegyně Pastuchová, nebo pan zpravodaj, tak opravdu jsme o nich přemýšleli a ve velké míře se s nimi ztotožňujeme. A musím říci, že mě docela překvapily i ty pozměňovací návrhy především ze strany Pirátů. Protože až víceméně takovéto návrhy, které nejsou a navíc je dáváte v té legislativní nouzi, nejsou prodiskutovány. My nemáme k tomu nějaká stanoviska, abychom to více probrali. A mimo té mimořádné nemocenské, to samozřejmě, že ne. Tak se obávám, že ač třeba se můžeme bavit o nějaké pomoci nebo podobě, tak my určitě za KSČM se budeme u těchto návrhů zdržovat právě proto, že jsou právě dány k tomuto návrhu v legislativní nouzi.
Co se týče pozměňovacího návrhu pana kolegy Jurečky. My jsme o tom také diskutovali. Do systému byl dán včas, ale bereme to právě z důvodu této situace jako přílepek. Omlouvám se, chápu, že je to myšleno určitě ze strany KDU pozitivně, když jsme u těch pozitivních věcí, tak jenom prostě říkám za nás ten postoj.
Obávám se ale opravdu, že když jsme mluvili o situaci na České správě a my jsme o tom mluvili i na výboru pro sociální politiku, když se zase vrátím k tomu původnímu návrhu, že to není zcela nic nového, že výplaty ošetřovného jsou zpožděny. Víme z jarních měsíců a i víme z podzimních, že výplaty ošetřovného ale trvaly třeba dva, dva a půl měsíce. Musím říci, že mám zde trošku pocit - a já si České správy nesmírně vážím, protože pokud kdykoliv něco chceme a mám ty zkušenosti od běžných občanů, kteří se doptávají, že zaměstnanci České správy jsou velice vstřícní a pomáhají se vším, co se dá, tak mám ale pocit, že nyní trošku nenahráváme zase těm zaměstnancům úřadů práce.
A jestli si pamatujete, já jsem tady o tom hovořila, tak podařilo se prosadit, že jsme dávali 50 milionů na odměny sociálním pracovníkům na obecních úřadech a magistrátech, kteří tam fungují, protože právě ti nejvíce při začátku první vlny pandemie pomáhali právě Úřadu práce s klienty. Protože úřady práce víceméně fungovaly tak, že si daly před svůj úřad nějaký koš nebo urnu a tam se vlastně vhazovaly podklady a pak oni je samozřejmě v těch kancelářích řešili a porovnávali. Ale máme i mnoho lidí, kteří si často velice nevěděli rady s vyplněním dotazníků a formulářů, a na to tady byli právě sociální pracovníci na úřadech. A oni ve velké míře je opravdu dokázali navést i tak, aby jim pomáhali.
Mám zde právě velké obavy, že zde zatížíme právě opět úředníky úřadů práce a že to nebudou jenom ta čísla, která deklarovala paní náměstkyně na výboru pro sociální politiku. Tam se to odhadovalo zhruba až třeba desetitisíce žádostí klientů, ale že naopak může vzniknout daleko jiný šrumec a my se můžeme potom jenom bát toho, aby náš Úřad práce a především naši úředníci byli schopni řešit i ostatní věci a ne jenom tuto oblast.
Samozřejmě nikdo asi nechce, aby dopad této pandemie byl na jakoukoli rodinu, na jakéhokoli občana, ale na druhou stranu si myslím, že možná když o této věci, o této záležitosti víme tak dlouho, za nás by se to trošku mělo řešit i jinými věcmi, protože i některá opatření, která si řešilo samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí třeba i v oblasti sociálních služeb, musím říci, že to nepřináší nic pozitivního v praxi a víceméně je to ze strany poskytovatelů sociálních služeb velice kritizováno.
Takže děkuji.
