já možná jenom na to, co tady proběhlo, ta přestřelka s kolegyněmi a s paní ministryní, a to prostřednictvím pana předsedajícího na paní kolegyni Pastuchovou. Já si umím představit, že některá vláda může dát malé částky. Bohužel, umím si to představit, a to je to, co mě děsí.
Chtěla bych říci, že tento návrh zákona, ač z některých stran, asi převážně opozice, teď bude znít, proč to měníme, proč se snižuje věk, proč tam řešíme další opatření, hygienické věci atd., tak je právě z toho důvodu, že když se v roce 2014 přijímal tento zákon, tak opravdu vznikal za doby, kdy byl velký nedostatek míst v systému v mateřských školách a v době, kdy opravdu byl velký problém pro dvouleté a tříleté děti, protože se změnila rodičovská. Víme všichni, že opravdu většina rodičů se snažila dát ten rok a půl a pak s dvouletými dětmi nevěděli kam s nimi, protože se chtěli vrátit do pracovního systému a v mateřských školkách pro ně nebylo místo a ani stát nedokázal v té době zabezpečit jiné věci.
Na druhou stranu se přijal zákon, který opomíjel jakékoliv hygienické podmínky, stravovací podmínky, personální věci a nechalo se to prostě rozvolněné, tak aby si ten systém to upravil víceméně podle svého.
Proto my, KSČM, jsme s tím měli velký problém, protože se jedná nebo mělo jednat o nejmenší děti a myslíme si, že stát by opravdu měl mít dozor nad tím, jak je o ty děti pečováno, i když je to v soukromých rukách.
Určitě nemáme problém s tím, že dneska provozují dětské skupiny především soukromé subjekty, ať už třeba neziskové organizace, ale jsou to třeba i samosprávy nebo jiné formy státní správy. Víme, že dětské skupiny jsou i při ministerstvech, ale tímto návrhem říkáme, že státu opravdu není jedno - a jsem ráda a jsem hrdá na to, že KSČM se podílelo na původním návrhu - že péče o nejmenší děti by měla být opravdu především kvalitní, aby ani rodiče neměli strach, jak je o děti pečováno a postaráno.
Také konečně musíme přiznat v tom návrhu, že dětské skupiny mají být péčí o ty nejmenší. My jsme doslova skřípali zuby, když se hovořilo o spodní hranici věku, o půl roku dítěte. Je to opravdu asi na diskusi. Na druhou stranu víme, že individuální přístup v každé rodině je zcela jiný a asi jsme si všichni vědomi, že půlroční dítě by nemělo být dáváno do dětské skupiny na dlouhou dobu. Mělo by to být jen na nezbytnou dobu, protože takhle malému dítěti je asi nejlépe s mámou nebo s tátou.
Na druhou stranu je potřeba zajistit i v rámci nějaké individuální záležitosti, aby i o tak malé dítě bylo kvalitně a dobře postaráno. Proto i my jsme ustoupili původně z toho požadavku, aby dětské skupiny byly pro děti od jednoho roku a jenom doufáme, že mladší děti do jednoho roku tam budou dávány velmi zřídka. Na druhou stranu se na to myslelo i v počtu pečujících osob, tak jak je předloženo.
Také jsme chtěli říci, že věk, který je asi nejvíce diskutován, je připraven z toho důvodu, aby dětské skupiny víceméně nahradily to, co tady bylo v předchozích letech a co fungovalo, a to, aby se začlenily do celkového systému péče a potažmo poté dále vzdělávání v předškolním věku. Byly to takzvané jesle, o kterých si myslíme, že tady fungovaly opravdu velmi dobře. Bohužel po roce 1990 se řeklo, že jesle nejsou potřebné, že rodiče budou zůstávat dlouho na rodičovské dovolené.
Víme všichni, že ten trend, který třeba tady byl ražen v 90. letech a bezmyšlenkově byly jesle likvidovány, rozprodávány samosprávami a dnes ve velké míře zhruba takových 15 - 20 let mluvíme o tom, že tam, kde se jesle zachovaly aspoň v nějakém počtu, tak jsou dnes všichni šťastni, i když je musejí většinou samosprávy dotovat ze svého, protože stát zcela zapomněl na to, že malé děti tady prostě jsou.
Proto i my tímto návrhem jsme chtěli jít tou cestou, která si myslím, že měla být původně v roce 2014, aby péče o malé děti byla zapojena i potom na systém předškolního vzdělávání, to znamená dětí od tří let, tak aby vlastně mohly vznikat ty třídy ať už dětských skupin nebo jesle /záleží na tom, co dnes přijmeme/ při současných mateřských školkách.
Snažili jsme se to vykomunikovat i z toho důvodu, že bylo přislíbeno, že se zapojí vlastně i finance z těch projektů při Ministerstvu pro místní rozvoj tak, aby vlastně na zřízení těchto tříd pro takhle malé děti byly finanční prostředky, aby se o to navýšil ten rozpočet a aby de facto samosprávy nebo i ty soukromé subjekty, pokud by chtěly právě zřizovat dětské skupiny anebo se třeba i transformovat potažmo do dětských skupin a mateřských škol, tak aby na to ty prostředky prostě mohly dostat přes ty projekty. Viděli jsme to jako velký návrat k systému, který by prostě tady fungoval a fungoval v předešlých letech a hlavně by odpadl ten velký argument toho, že třeba ve velkých městech by pak rodiče museli jezdit třeba do jedné dětské skupiny a pak přejíždět třeba do jedné mateřské školky jenom z toho důvodu, že mají děti v předškolním věku. Takto by se budovaly prostě třídy při mateřských školkách a víceméně ty děti by pak neměly žádné problémy přecházet do předškolního vzdělávacího systému, protože by to prostředí znaly, znaly by paní učitelky, znaly by ostatní personál, který tam je a nedělalo by jim to žádné problémy. To byl ten hlavní fakt, který my jsme v té to novele zákona viděli.
Při tom projednávání nebylo opravdu jednoduché řešit určité oblasti a po tom, co se vlastně odehrávalo, myslím asi napříč politickým spektrem, jsme se my dneska rozhodli, že podpoříme pozměňovací návrh paní kolegyně Kovářové. Jsou to dva pozměňovací návrhy. Jeden hovoří o tom, že vláda při rozhodování o té částce, kolik bude dávat na dětské skupiny, bude přihlížet i k provozním nákladům vlastně celého toho provozu. Myslíme si, že to je logická věc a i ta částka, o které se vlastně doposud mluvilo, zhruba 7500, tak doufáme, že opravdu to nikdy nebude nižší a že naopak by to mohla být jenom vyšší částka, a že i vlastně by na to potom mohlo reagovat samotné Ministerstvo školství, protože tam si myslím, že víceméně v tom financování a celém pojetí mateřských škol dlouhodobě zaspává.
Další pozměňovací návrh paní poslankyně Kovářové, který podpoříme, je ta výjimka pro malé obce. Je to z toho důvodu, že systémově, ať se vám to líbí nebo ne, vláda, potažmo Ministerstvo školství s dalšími ministerstvy nedokázalo reagovat především na tu poptávku a na problém toho, že na těch malých obcích neustále narůstá počet mladých rodin, malých dětí a víceméně finance v těch rozpočtech byly opravdu malé na to, aby se jim pomáhalo zřizovat mateřské školky. Také si myslíme, že dlouhodobě celý pohled na zřízení mateřských škol podle školského zákona by se opravdu měl otevřít, mělo by se o něm mluvit, měly by se řešit nebo přehodnotit určité hygienické parametry a jít takovou tou cestou, která by nebyla až tak problémová jak pro samosprávy, pro firmy a další, kteří by chtěli právě ty mateřské školy zřizovat. Říkám to především z toho důvodu, že když jsme měli kulatý stůl u paní ministryně Maláčové, tak tam byli vlastně zástupci z celé republiky těch dětských skupin a ač neměli třeba s personálním obsazením vůbec žádné problémy, protože tam třeba v současné době mají v dětských skupinách opravdu vybavený kvalitní personál, mají tam pedagogy, ale i chůvy atd., tak ten největší problém viděli právě v tom, že když se budou transformovat, tedy část dětské skupiny, část mateřské školy, tak právě tak, aby splňovali veškeré podmínky toho, aby se vlastně mohla zřídit ta mateřská škola.
Na minulém jednání pan kolega Čižinský vlastně hovořil o tom, že ve velkých městech jsou i dětské skupiny v bytech. Pro mě je tento fakt jenom důkaz toho, že vlastně ta podoba zákona schváleného v roce 2014 prostě byla opravdu velmi rozvolněná a já se prostě s touto podobou nemohu ztotožnit. Chápu, že se bavíme o malých skupinách dětí, chápu, že ty dětské skupiny vznikaly pro potřeby rodičů, na druhou stranu si myslím, že je to právě chyba toho pohledu poslankyň a poslanců v té době, jaka se mělo přistupovat prostě k té péči o děti, ale vnímáme i to - a myslím si, že asi tady všichni - že prostě ti rodiče řeší, jak je postaráno a kde je postaráno o jejich děti a že je to mnohdy velký problém právě u těch velkých měst, protože když se třeba podíváme i v Praze, v jakých prostorách jsou mateřské školky, tak si myslím, že je to opravdu třeba i velký problém toho, že by se o tom mělo více hovořit z odborných pohledů, jak dál právě třeba rozvolnit a i s těmi hygienickými normami řešit dál vlastně tu péči o nejmenší děti až do toho předškolního věku.
Chtěla bych vás požádat - ale vím, nebo vlastně nevím, jak třeba by dopadla i ta věková hranice, protože je tu další pozměňovací návrh na to, aby se zvýšil ten věk ne do tří let a přechod jednoho roku, ale do čtyř let a přechod jednoho roku - abyste tento pozměňovací návrh, myslím, že je také paní kolegyně Kovářové, nehlasovali, protože my jsme právě tím původním návrhem, který je, chtěli docílit, aby se opravdu ty děti vzdělávaly. Tím, že v tomto návrhu zákona není dáno, že dítě, které je starší tří let a ještě bude vlastně v té dětské skupině, tam není ten pedagogický personál, tak opomíjíme ohromně jedno velké dogma, jednu velkou pravdu, a to, že každé dítě od tří let má právo na vzdělání. A my jsme se nad tím vlastně u těch dalších věcí nezamysleli a ten parametr toho, že by tam pedagog měl být vždycky, když tam bude dítě od tří let, tak tam prostě není dán. A to si myslím, že za nás je to jeden velký důvod, proč - ač třeba v Senátu může dojít k úpravě, neříkáme, že ne - ale za nás si myslíme, že dítě, které je starší tří let, se má především vzdělávat. Ty menší děti samozřejmě potřebují jinou péči, ale je to z toho důvodu, že víme, co se odchytává v mateřských školkách, víme, jak ti pedagogové vnímají jednotlivé děti, jak s nimi pracují, co je potřeba, jak opravdu ve velké míře jsou zanedbány jednotlivé věci, které je potřeba v tom předškolním věku zachycovat a na které rodiče z logiky věci nejsou schopni reagovat anebo je prostě třeba nevnímají. A v tuto chvíli si opravdu myslíme, že u dětí starších tří let by opravdu měl být ten člověk, který tomu rozumí.
Děkuji moc.
