Argumentuje tím, že Česká republika už od podpisu přístupové smlouvy věděla, že používání tohoto tradičního názvu je nepřípustné. Tvrdí, že stížnost vzneslo například i Slovensko, které Unii poslechlo a název nepoužívá. A dokonce prohlašuje, že Česko vědomě obelhalo bruselské úředníky, když tvrdilo, že jen nechá doprodat existující, názvem „pomazánkové máslo“ opatřené krabičky, ale napříště onen název používat nebude.
Na rozdíl od stranických kolegů Jiřího Havla jsem nevyjednával vstupní podmínky, ale na jednání Rady pro zemědělství do Bruselu i Lucemburku jezdím poměrně pravidelně, takže se setkávám s bruselskými úředníky na mnoha úrovních. Myslet si, že by se nechali „tahat za nos“ více než pět let je podle mých zkušeností naprosto scestné, a báchorce europoslance Jiřího Havla proto nevěřím.
ČR o žádné stížnosti jakéhokoliv subjektu v EU na nesoulad s pravidly vnitřního trhu EU nebyla ze strany Komise vyrozuměna, natož o stížnosti ze Slovenska. Stejně tak je absurdní tvrdit, že naše pomazánkové máslo Slováky poškozuje. Čím konkrétně? Tím, že se vyrábí po dobu více než 30 let podle jasných pravidel? Tím, že vyhláška upravující mj. složení pomazánkového másla byla předmětem vstupního screeningu a nikdo k ní nevznesl v době našeho vstupu ani nejmenší výhradu? Tím, že produkt splňuje podmínky pro udělení výjimky z označování?
V roce 2004 v době přístupu ČR do EU platilo nařízení, které připouštělo výjimku zohledňující výrobky takového charakteru, jako je naše pomazánkové máslo. Pravda je ta, že pokud by ČR stejně jako u Budějovických piv prosadila do přístupové smlouvy právo na používání názvu Pomazánkové máslo, měli jsme všichni, výrobci i spotřebitelé klid. Na to, proč ČR tento krok neučinila, se však musíme ptát sociálnědemokratických vlád. Nyní nemá smysl naříkat nad „rozteklým máslem“.
Pomazánkové máslo se vyrábí už více než 30 let unikátní technologií , která byla patentována v České republice, ale třeba i v USA. Od počátku a nikdy za celých těch třicet let si pomazánkové máslo nehrálo na to, že je máslo. Do roku 2004 se udělovaly výjimky z výše zmíněného nařízení, takže název „máslo“ teď v EU nosí mnoho výrobků (německých, španělských, britských…), které s máslem nemají nic společného. Často opakovaný argument „nedostatečných“ procent obsaženého tuku, respektive otázka jejich zvýšení není technologicky neřešitelným problémem, ale tento zásah do receptury by zcela změnil charakter výrobku. Výrobku, který u nás za ty roky každý důvěrně zná a nikdo si jej s Máslem s velkým M nesplete, jak nám ověřil průzkum mezi spotřebiteli.
Navíc žádáme udělení výjimky jen pro český trh a používání názvu výhradně v češtině. Pro to relativně malé množství vyvážených produktů do ještě menšího počtu zemí striktně používáme překlady ve formě „roztíratelný mléčný tuk“ apod. Požadujeme tedy „jen“ rovné zacházení, jakého se dostalo dalším členským státům, a podporu regionálních specifik, kterou EU hlásá. Nechceme nic jiného než otevřený jednotný trh a férové konkurenční prostředí pro všechny, což je základním kamenem Unie už od počátku integračních snah.
