Již v době chystaného prodeje předchozím majitelem, jsme upozorňovali na otazníky spojené s novým vlastníkem. K těm zásadním patřilo, že si původní vlastník ponechal ve svém vlastnictví energetiku celého podniku. To pak přispělo k rozporům mezi Liberty Ostrava a společností Tameh Czech.  Stáli jsme za požadavky odborářů. Potvrdilo se, že soukromý vlastník, v tomto případě i zahraniční, je motivován jen svým ziskem. Bez ohledu na dopady na obyvatele daného státu.  A tady by měl stát vyvinout maximální úsilí, aby ochránil své zájmy. Jak je možné, že v jiných členských státech bylo možné uplatnit vůči tomuto vlastníkovi účinnější opatření na ochranu zaměstnanců? A to nejen z rozpočtu Evropské unie, jak dokládají příklady z Itálie a Německa. Nyní ministři krčí rameny a říkají „My za nic nemůžeme. Není to v naší pravomoci.“ Je jim patrně zcela lhostejné, že krachující podniky zdrojem financí pro státní rozpočet nebudou. Proč by to dělali, když je pro ně daleko pohodlnější připravit taková daňová opatření, které pocítí zaměstnanci a pracující.

Pokud by se podařilo udržet druhovýrobu v Liberty z dovážených polotovarů, vždy už bude cena výstupního produktu závislá na cenách vstupů. A dalším pohledem je kvalita výrobků a možnosti jejich využití. Obdobným příkladem může být cena plynu, elektrické energie v době nedávné energetické krize, kdy nárůst ceny tato vláda nezaregistrovala a opatření dělala s několika měsíčním zpožděním oproti jiným státům. Jelikož se stát v minulosti částečně zbavil svých distribučních kanálů, A nyní se je snaží za horentní ceny získat zpět. A tyto náklady opět bude hradit daňový poplatník.

Je nepochopitelné, že v době plánovaných investic do budování dalších bloků jaderných elektráren, kdy doprovodná výstavba bude potřebovat obrovské množství oceli pro výstavbu infrastruktury, (silnice, byty, ubytovny, školy, …) tato vláda nechává v nejistotě zaměstnance, kteří by mohli vyrábět tak potřebnou ocel. Tyto dopady se ale netýkají jen Ostravy a Moravskoslezského kraje. Nedostatek oceli bude ohrožovat ekonomiku celého státu. Stačí, aby se každý rozhlédl teď kolem sebe a na dosah ruky má nějaký výrobek z oceli.

Pokud tedy není záměrem této vlády, dovážet zde ocel za daleko vyšší cenu. Tak jak se to děje u těch komodit, ve kterých již nejsme soběstační a stali jsme se tak závislými na dovozech.