Kdysi se říkalo, že komunální politika je daleko slušnější, méně zatížena osobními averzemi a víc o práci než je tomu v politice parlamentní. Možná tak tomu zpočátku bývalo, možná tak tomu ještě někde je, nedá se ale říci, že by to platilo o zastupitelstvu v Brně-Židenicích.
V minulých dnech jsme byli svědky tvrdého ataku některých opozičních zastupitelů vůči osobě místostarosty městské části, zvoleného za TOP09. Důvodem byla údajná šikana zaměstnanců úřadu městské části ze strany tohoto místostarosty. Během jednání zastupitelstva byl pan místostarosta vystaven těžkým a urážlivým osobním útokům zejména ze strany sociální demokracie, strany, jejíž dva představitelé byli pravomocně odsouzení za manipulaci s veřejnými zakázkami v době, kdy byli součástí minulé vládnoucí koalice. Demagogie a především trapnost celé situace dosáhla vrcholu v podobě nanejvýš hloupého dotazování nešťastné úřednice ÚMČ ohledně výběru jakéhosi dodavatele, kde výše závazku činila nějakých deset tisíc Kč. Sociálně demokratická zastupitelka před zraky nevěřícně zírajících zastupitelů a přihlížejících občanů z ní tahala informace o tomto výběru dodavatele (pro práce zajišťované panem místostarostou), přičemž její pravomocně odsouzený kolega za manipulace se statisícovými zakázkami vedle ní blahosklonně přikyvoval.
Šikana je jistě závažný pracovní prohřešek a zaslouží si to nejtvrdší a nejpřísnější odmítnutí. V uvedeném případě však muselo být většině přihlížejících jasné, že těžce vykonstruovaná tzv. šikana je pouze zástupný problém k bezprecedentním útokům na práci současné vládnoucí koalice, které se za tři roky podařilo udělat více, než koalici minulé za dvě volební období.
Můj hlas ve prospěch podpory pana místostarosty ve funkci nebyl hlasem pro údajnou šikanu, ale znamenal jasné odmítnutí politického stylu, který část opozice v židenickém zastupitelstvu přijala za svůj. Kde nejsou věcné argumenty, nastupují osobní útoky, znevažování práce a snižování lidské důstojnosti i v podobně nejapných poznámek o potřebě psychiatrického vyšetření. Tento styl jsem zvednutím ruky proti místostarostovu odvolání zásadně odmítl.
Paralelu našeho komunálního kočkování mi připomíná konstrukce „kauzy Babiš“ v nejvyšších patrech naší parlamentní politiky. I na základě svých zkušeností ze zastupitelstva městské části bych asi velice pečlivě vážil, do jaké míry je čestné a poctivé útočit na kolegu z koaliční strany za údajné prohřešky v jeho finančních operacích. Nedá mi to, abych se nezeptal stejně, jako se ptám na naší komunální úrovni. Byl porušen zákon? Pokud ano, nechť je podána žaloba a ponechme trestním orgánům, ať se kauzou zabývají. Pokud ne, pak si přestaňme přihřívat polívčičku na politickém stylu sociální demokracie, který jak se zdá, je na všech úrovních politické scény podobný jako vejce vejci. Není se co divit, strana, která dlouhodobě nedisponuje žádným konkrétním programem a která více řeší personální problémy než programové dokumenty nemá jiné východisko jak přilákat pozornost občanů než hledat a otevírat nové a nové kauzy představitelů jiných stran a obviňovat je z údajného „porušování dobrých mravů“. KDU-ČSL by neměla být spojencem strany manipulátorů s veřejnými zakázkami, strany neexistujících tiskových mluvčích nebo strany, za níž se již řada slušných lidí stydí kandidovat ve volbách, v bezduchých a špatně podložených útocích na ministra financí, z nichž více než věcná podstata údajného problému čiší závist, nepřejícnost, osobní averze a především negativní předvolební kampaň.
Stejným způsobem, jako jsem odmítl křivé osobní útoky na místostarostu v Židenicích, jsem na pochybách i o podobně laděné kampani proti ministru financí v české vládě. Asi bych doporučil daleko více se starat o to, aby poslanci odváděli pořádnou práci a aby příslušná legislativa neobsahovala únikové díry těm, kteří v tom „umí chodit“. Jestli pan Babiš něco obešel, pak to není primárně jeho chyba, ale chyba těch, kteří dovolili, aby taková legislativní norma vůbec vznikla. Současní kritici jednání pana Babiše, "páni poctivci", už měli tři roky na to, aby na díru byla přišita pevná záplata. Místo prázdných útoků na koaličního partnera proto raději prezentujme kvalitu své parlamentní práce, plnění volebního programu a schopnost nalezení domluvy, konsensu nebo prospěšného kompromisu v obtížných vyjednávacích pozicích. Občan nás za tyto schopnosti ocení daleko více než za prázdná štěkání na karavanu, která tak jako tak potáhne dál.
