Rozhodnutí předsednictva KDU-ČSL o ukončení koalice se starosty mně a jistě i řadu dalších členů strany zklamalo a není se co divit komentářům k naší lidovecké „pragmatičnosti“. Většinou trefují do černého a nepotřebují k tomu ani obvyklé narážky a urážky.
Jsem zklamán tím, že program, který v takové většině odhlasoval celostátní sjezd, v minutě zbořil tzv. celostátní výbor. A musím si položit otázku, jaký význam mají tedy sjezdová rokování a jejich výsledky. Jakou závaznost mají pro stranickou základnu? Jakou naději k nim mohou upírat voliči a sympatizanti? Jakou roli hrají delegáti, nominovaní členskou základnou a sjíždějící se ze všech organizací a regionů jestliže jejich vůli může tak snadno zvrátit jiný orgán strany?
Jistěže přeji našim kandidátům, aby se do sněmovny zase dostali. Ale obvyklý výsledek něco přes pět procent (zůstávám optimistou) nebude tentokrát žádným vítězstvím, ale bude krutou porážkou a rezignací na velké cíle, které si křesťanskodemokratická politika na sjezdu vytýčila a které při tvrdé a usilovné práci pro jejich dosažení mohly pozměnit neutěšenou politickou scénu v naší zemi. Vznik třetí síly v našem podání mezi populisty a levicí nemusel být tentokrát prázdnou frází, ale reálným výsledkem našeho politického snažení a realizací dlouhodobé vize kořenící ještě v politickém odkazu Josefa Luxe.
Těžko mohu přijmout fakt, že kalhoty stahujeme ještě ve chvíli, kdy se ani pořádně nerozjela předvolební kampaň a kdy nebylo času seznámit voliče s naším volebním programem. Je mi líto i faktu, že ustupujeme od svých cílů a programu na základě anti kampaně spolustraníka, jehož předsednictví bylo na počátku první a zatím poslední neúčasti KDU v českém parlamentu před 7 lety. Přes veškerou úctu i obdiv k práci i dosaženým výsledkům Jiřího Čunka na místní i krajské úrovni nelze pominout skutečnost, že právě za jeho předsednictví došlo k velkému poklesu voličské obliby, která pak měla dopad na volby konané v roce 2010 s výsledkem 4,39 % získaných hlasů. A nelze pominout fakt, že jeho vize jasně prohrála i na nedávném lidoveckém sjezdu. Co když se zlínský hejtman opět mýlí? Co když měli pravdu delegáti nedávného sjezdu? Nebo jsme opravdu jako slabá třtina na poli a chvějeme se při prvním závanu možná uměle vyvolaného větru? Pochybuji, že současné kotrmelce naší oblibu zejména mezi nerozhodnými voliči zvýší. Ukázali jsme nerozhodnost, neschopnost jít za svým cílem, upřednostnění krátkodobého prospěchu před dlouhodobější vizí, strach z případného neúspěchu. Dali jsme přednost jistotě bezvýznamnosti před nejistotou politického vlivu. Stejně jako porážka ve sportu ani porážka v politickém soupeření přece neznamená konec světa, zrodí-li se v zápase, za který se nemusíme stydět a který jsme vedli s maximálním úsilím a do posledního dechu. Ale tentokrát jsme svůj boj o ideály a vizi ani nezačali vést a nechali se zastrašit předem. Je to škoda, pro nás, i pro politickou scénu v Česku. Naději jsme dali nikoliv sobě, ale těm, kteří nám nepřejí.
Přiznám se, že bych svůj boj za přesvědčení a ideu asi vedl daleko usilovněji a to i s nasazením své hlavy. Od počátku jsem naší koaliční vizi se starosty obhajoval a svůj názor neměním a činím tak alespoň tímto způsobem. Současně se přiznám, že ve čtvrtek tvrdit, že koalice jede dál, abych ani ne o týden popřel sám sebe, to vyžaduje hodně tvrdou kůži. A těžko bych mohl dál hájit linii, vůči níž jsem se vymezoval. I toto názorové střetnutí má svého vítěze a poraženého a asi by to mělo být někde znát…
Trocha ironie a popíchnutí na závěr. Sledoval jsem komentář pana Pečinky z Reflexu k našemu rozvodu se starosty na ČT3 a jeho pochvalná slova o prozíravosti našeho vedení mi zněla asi následovně: “Velmi závažné je usnesení, podle něhož není možné, aby v ČSL zastávali funkce bývalí funkcionáři KAN, členové a funkcionáři K-231 a ti, kteří dosud nebyli soudně rehabilitováni. Rozhodnutí ústředního výboru Čs. Strany lidové jsou významným příspěvkem k politické konsolidaci naší země….“(poznámka v RP k jednání ústředního výboru ČSL ze dne 18.12.1969).
Vidno, že třtina se chvěje už hodně dlouho a závan světla naděje v podání Josefa Luxe byl příliš krátký na to, aby rozehnal černé mraky obav a skepse. Pozor jen na to, aby vznikající vítr nebyl pro klátící se třtinu příliš silný.
