S hrůzou jsem se dočetl o záměru charlottesvillské radnice odstranit z parku sochu hrdiny americké občanské války generála Roberta E Leeho. Už i v Americe začaly vadit sochy! Prý vyvolává vzpomínku na rasově rozdělenou zemi.
Chudák generál se tak dostal do zástupu osobností, na jehož čele se už alespoň nemusí cítit osamělý další „vyvolávač duchů rasové diskriminace“ Cecil J. Rhodes, podnikatel a ministerský předseda Kapské provincie z konce 19. století, jehož sochy na různých místech jižní Afriky také mají periodicky více či méně na kahánku a sem tam některá zmizí z veřejného prostoru.
Nedomnívám se, že problém Leeho nebo Rhodese (kdo bude následovat, třeba generál Sherman mající velký podíl na přemístění původních obyvatel Ameriky do rezevací?) je problémem sebevědomých Američanů či Jihoafričanů počátku 21. století. Tito lidé už obě osobnosti, nemající navíc s rasismem zhola nic společného, dávno pohřbili a jsou pro ně jen kulisou ve veřejném prostoru a možná více či méně nostalgickou vzpomínkou na dobu jejich dávných prapředků.
Generál Lee nebyl vyvolán z hrobu spořádanými občany Charlottesville, ale zamindrákovanými hlupáky, kteří z nedostatku jiného životního naplnění, z nedostatku vlastního sebevědomí a z touhy zviditelnění se alespoň tím nejprimitivnějším chuligánstvím oživují negativní rysy historického vývoje a snaží se ztotožnit s hrdiny, kteří by si jich ovšem ve své době ani nevšimli a hluboce by jimi pohrdali.
Ani generál Lee ani Cecil Rhodes nemohou za hloupost a tupost některých našich spoluobčanů, a to se týká všech států na všech kontinentech, jejichž typickým představitelem je také hajlující Američan v Berlíně nebo třeba český fanoušek urážející nejen hráče tmavé pleti na našich fotbalových stadionech.
Projevům nízkého, nepřizpůsobivého a odsouzeníhodného chování nezabráníme odstraňováním soch, pálením knih nebo přepisováním historie, takovými činy urážíme a ponižujeme jen sami sebe, ale správně mířenou fackou v mladých letech a přísným trestem v době, kdy už nepůjde jen o dětinskou frajeřinu.
Sochám nechme jejich kousek místa veřejného prostranství, místo nich si to však s odvahou rozdejme se všemi formami extrémismu, nepřátelství, netolerance a pošlapávání lidských práv a svobod. A to by mělo platit jak pro Ameriku, tak především pro nás. Žádní extrémisté naše problémy nevyřeší. Zato my budeme mít problémy s důsledky jejich chování. Tak jako je dnes mají v americkém Charlottesvillu.