To je najednou chvatu. Senát hrozí prezidentovi ústavní žalobou. Parlament tlačí prezidenta k respektování ústavy. Kalousek se Sobotkou si najednou společně notují a tlačí na odvolání ministra financí Babiše z vlády. A spor se vede kolem faktu, kdy má prezident člena vlády odvolat.
Článek 74 Ústavy praví, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Nic víc, nic méně. Žádný termín, žádné upřesnění, žádné doporučení. Jinými slovy, stejně jako celá řada dalších nepovedených a děravých zákonů, vycházejících z lůna našeho parlamentu, je i zákon ústavní paskvilem, který dovoluje svévoli podle potřeby jednajících osob. Většina dobře zpracovaných právních dokumentů obsahuje termíny. Pokud není termín splněn, následují sankce….ústava žádné sankce prezidentovi nestanovuje. Pouze stanoví povinnost ministra odvolat. To pan prezident myslím nezpochybňuje. Poruší však ústavu, jestliže tak učiní třeba až po měsíci, po dvou měsících? To je samozřejmě otázka pro právníky, ale ať už by byla odpověď jakákoliv, jednoznačnost postrádám. A jako občan tomu nerozumím. Díry v zákonech nevadí potud, pokud všechno běží podle očekávání. Jakmile se objeví silná osobnost a začne jednat mimo očekávaný prostor, náhle se zjeví, jak je král nahý. A ti, kteří právní předlohu připravili, začnou nervózně mávat kolem sebe. Prostor, který si vyhradili pro sebe byl narušen, volnost jednání, kterou si zajistili pro svou beztrestnost, začal využívat (nebo zneužívat) někdo jiný.
Není to pan prezident, kdo stanovil podmínky, jaké jsou. Ústavu schválil parlament, prezident se jí pouze řídí. A koná tak, co mu umožňuje. Jak je tedy možné, že je naše ústava tak špatná, tak nejednoznačná? A co se stane, až problém Sobotka utichne? Najde se někdo, komu nejednoznačnost ústavy bude vadit a bude žádat o upřesnění pravidel? Nebo se pojede dál a budou se chrlit další špatné a děravé zákony, podporující nejednoznačnost, vícesmyslnost, vícero výkladů a v zásadě nemožnost rychlého a efektivního dosažení žádaného právního stavu? Právníci budou ve svém živlu. Ale co běžný občan? Záleží ještě vůbec parlamentu na občanovi? Vždyť třeba pan Sobotka občana ani nezná. V životě nevyšel z parlamentních lavic.
Nedivím se, že si Kalousek najednou se Sobotkou notuje. Vždyť to byl on, kdo navrhl současné znění zákona o korunových dluhopisech, jehož děr ministr Babiš využil k vlastnímu obohacení. Byť záměr Miroslava Kalouska mohl být jakkoliv líbivý, vždy je potřeba počítat s tím, že sladký med přiláká vedle pracovitých včeliček i sršně. Pokud by Kalouskem navržený zákon neobsahoval nezdaněné úlitby, současný problém nemusel nastat. Jistě, kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde.
Veškeré současné dění v režii pánů Sobotky, Babiše a Zemana, za něž jsou všichni pánové štědře placeni z veřejných zdrojů, je další těžkou ránou pod pás politické slušnosti a profesionalitě. Občan se sice baví, současně však vidí, jak se jeho zájmy a zájmy tzv. pánů politiků stále více a více rozcházejí. A páni politici by se pak neměli divit, že účast na volbách zase klesne a že místo nich budou voleny rázovité figurky na jedno použití, kterým již nepůjde o vlastní výkon veřejné služby, ale jen o další způsob vlastního zviditelnění v záři reflektorů nejčtenějších médií typu Blesku, Aha a jiných bulvárů. Smutný to pohled na stav společnosti v naší zemi dva roky před 30. výročím obnovení demokracie.
