Předsedou Poslanecké sněmovny by měl být pan Vondráček, zástupce strany, která jasně zvítězila ve volbách.

Nereprezentuje však většinu voličů, má pouze 78 poslanců. Dobrá, existuje tedy možnost postavit protikandidáta, který reprezentuje zbytek elektorátu. Ale proč by to měl být zrovna pan Fiala, předseda ODS?

Stále se mluví o spolupráci poražených stran. Spolupráce je zapotřebí, je to jediný možný způsob vyvážit sílu vítězného hnutí a tak vytvořit alespoň zdání silné opozice – byť já bych stále preferoval vytvoření silné koalice ANO, ODS a KDU-ČSL a opravdu nechápu, proč se tomu zejména ODS brání a umožňuje vytvoření vlády s podporou extrémistů. Dobrá, i v opozici se dá pracovat, ale musí to být opozice silná a jednotná. Volba předsedy Poslanecké sněmovny může o této jednotě leccos napovědět. Chce-li ODS přispět k budování opozičního bloku, měla by navrhnout jiného kandidáta na předsedu PS než je její předseda. Jako člen KDU bych se samozřejmě přimlouval za lidoveckého kandidáta, ale není to nezbytné. Což třeba se shodnout na zástupci STAN, třeba panu Farském nebo panu Gazdíkovi? Oba by byli důstojnými předsedy PS a mohli by očekávat i nějaký ten hlas mimo pravostředový opoziční blok.

Neústupnost vede v politice málokdy k cíli. Vyhrává politika konsensu, politika dohody, která umí nalézt cestu z neřešitelné situace. Dohoda je však věcí minimálně dvou partnerů.

Chceme-li tedy postavit panu Vondráčkovi důstojného protikandidáta, který bude reprezentovat významnou část voličů, navrhněme společně jiného kvalitního zástupce než je předseda ODS a získejme pro volbu třeba Piráty nebo i některé poslance SPD. Jsem přesvědčen, že takové řešení je možné, jen to chce místo prázdných slov a absurdní neústupnosti konečně jednat a na něčem se s partnery dohodnout.