Se zájmem jsem si přečetl volební program ČSSD. Vypadá to nádherně a nebýt dávnějších i nedávnějších zkušeností s uskutečňováním podobných vizí, srdce by se mi zatetelilo nadějným očekáváním ráje na zemi.
Ty dávnější zkušenosti představují socialistický program labouristické vlády v 70. letech minulého století ve Velké Británii. Všeobecný úpadek a rozvrat společnosti, který jeho naplňování provázel, zastavila až na první pohled nepopulární, leč na druhý pohled nezbytná opatření konzervativní vlády Margaret Thatcherové. Británie se ze socialistického rozdávání a všeobecné chudoby vzpamatovávala deset let. A rozvrat společnosti, doprovázený masovými stávkami a nefungujícími službami a infrastrukturou, by už jistě žádný britský občan nechtěl znovu zažít. Možná i odtud plyne nedůvěra starších občanů k členství v Evropské unii a některým jejím programům a postojům.
Nedávnější zkušenost představuje Řecko. Socialistické rozdávání neexistujících zdrojů přivedlo zemí až téměř ke státnímu bankrotu. Nebýt zájmu Evropské unie na udržení země v měnové unii a miliardových transferů do řecké ekonomiky, asi by běžný občan se znehodnocenými celoživotními úsporami socialistickým vládám pěkně poděkoval. Česká republika stojí mimo Eurozónu, takže žádná euroinjekce by se v našem případě konat nemusela. Šrámy způsobené vyprázdněnými bankovními konty a horentním růstem cen nemovitostí bychom se museli vylízat sami.
S uvedeného zorného úhlu je třeba nahlížet i volební program ČSSD. Přestože beru, že papír snese všechno a vládní skutečnost může vypadat úplně jinak, netroufal bych si stranu, která nedokáže nastínit skutečné ekonomické možnosti a reálný program, který je možné i naplnit, volit. S nereálností myšlení sociální demokracie se koneckonců setkávám i na jednáních zastupitelstva v Brně-Židenicích. K jeho folkloru patří již tradiční návrh na snížení nájmu u obecních bytů. Vypadá to líbivě, ale je si sociální demokracie vědoma, že údržba domů něco stojí a někdo to musí zaplatit? Druhou otázkou samozřejmě je, mají-li obce a města domy a byty vůbec pronajímat. Když vidím dokument „Návrh pravidel pronájmu bytů v domech v majetku statutárního města Brna“, pak na mně zavane vítr dávných komunistických časů s rozdělováním a přidělováním bytových jednotek podle zásluh o rozvoj socialistického zřízení nebo držením tzv. "služebních bytů“ a jejich přidělování vyvoleným osobám. Myslím si, že tento socialistický přežitek minulosti by mněl co nejdříve skončit a domy a byty by se měly dostat výhradně do vlastnictví občanů, kteří je užívají. Teprve až se tato vize promítne do uvedeného dokumentu, stane se pro mě přijatelným.
Uzavřu tuto malou úvahu konstatováním, že čtení programu sociální demokracie naznačuje, že na rozdíl od jiných, politicky asi vyspělejších, zemí, kde se populismem vyznačují spíše strany na okraji politického spektra (byť hodně posílené zejména problémy s migrací), je to u nás i strana vládnoucí, která se v zájmu udržení se u moci uchyluje k bezbřehému populismu a lákání občanů na sliby, které se buď nedají splnit nebo pouze za cenu návratu k socialistickému hospodaření sice se čtyřicetitisícovými průměrnými platy, ale zato s prázdnými regály, znehodnocenými úsporami a inflaci v řádu desítek procent. Až si tedy budete číst sociálně demokratický program, mějte na vědomí, že chce-li se rozdávat, musí také být z čeho brát. Jinak nás nemine řecká cesta do pekel, navíc bez evropského měnového polštáře.
