A nechápu, co je na tom tak špatného?
Pan profesor Prymula s úspěchem zvládl počáteční stadium boje s nebezpečnou koronákazou. Že si třeba se svým nadřízeným kolegou ministrem nesedl, nemusí být div. Sám je profesionál v dané problematice, epidemiolog z povolání, pan ministr je právník. Oba mají jiný směr myšlení, který se zřejmě dále rozevírá.
Budiž, úkolem šéfa vlády (obecně jakéhokoliv šéfa) by mělo být udržení šikovných lidí ve svém pracovním týmu. Tak hledá panu profesorovi jinou odpovídající pozici. Jakápak trafika? Trafika by to byla tehdy, pokud by se jednalo o ňoumu, jehož je třeba někam uklidit. To určitě není tento případ.
Možná by se někteří opoziční předáci měli inspirovat. Možná, že jejich volební preference jsou odrazem skutečnosti, že žádné odborníky v týmu nemají. Že jsou sami kompromisem, který voliče prostě nepřitahuje.
Třeba paní Pekarovou si ze všeho nejvíc pamatuji v době, když se národ třásl před šířením nákazy, tak jejím prvním zájem bylo, aby se co nejrychleji zase otevřely státní hranice. Pak, asi aby se předešlo větším škodám, nahradil ji v dalších televizních diskusích Mirek Kalousek. Nebo mně to tak alespoň na čas připadalo.
S tím, jací „experti“ ve veřejných institucích často pracují, má zkušenost většina z nás. Nedivme se, odpovídá kvalitě personální práce. Velká huba a široká ramena prostě nemusí být vždy doprovázena odpovídajícími mentálními nebo behaviorálními schopnostmi.
Jestliže se tedy pan premiér jednoho odborníka snaží ve státních službách udržet, pak bychom mu měli spíše zatleskat, než zase nekonstruktivně poštěkávat. Tímto štěkotem se jen dusíme sami a dále si podřezáváme už tak nepevnou větev nad pomyslnou hranicí pádu do mimoparlamentní propasti.