Nemohlo to skončit jinak. Mafiánské klany potřebují nějaký čas na to, aby se vytvořily nové vazby, nové závislosti, nové „neviditelné“ předivo vnitřních vztahů, které v nesourodém společenství nejrůznějších názorů a preferencí udrží alespoň jakés, takés zdání jednoty. Zatímco většina ostatních politických stran těží spíše z role silných osobností, přirozených vůdců nebo alespoň uznávaných odborníků (Babiš, Bartoš, Okamura, Šlachta, Fiala), lidovecký kormidelník je obvykle výslednicí vzájemných kompromisů a ústupků mezi nejsilnějšími klany a skupinami, rekrutujícími se obvykle z moravských krajů. Výhodou takového uspořádání je relativní dlouhodobá stabilita strany, nevýhodou totální neviditelnost jejích představitelů, neb ze silnějších osobností mají klany podvědomý strach. Klause, Topolánka, ale i Nečase, Paroubka si pamatují všichni, kdo by si ale vzpomenul na Svobodu nebo Kasala? Výjimkou je samozřejmě Josef Lux, ale ten působil v jiné době za zcela jiných okolností, kdy se poměry v KDU-ČSL do dnešní podoby teprve krystalizovaly. A samozřejmě i Pavel Bělobrádek, který ovšem nastoupil ve chvíli lidoveckého pádu mimo parlament a bylo třeba něco změnit, něco dělat. Křídla jemu i celé straně byla ustřižena ve chvíli ambiciózního koaličního projektu se Starosty. A od té doby nastalo jen zmatené tápání a pozvolný úpadek.
Marián Jurečka je typickým představitelem lidoveckého kompromisu. Reprezentuje nepříliš silnou organizaci Olomouckého kraje, možná je dobrý organizátor a určitě je / byl oblíbený ve své sociální bublině, má vzdělání, ale nic víc nic míň. Není přirozeným vůdcem, není schopen přijít s inteligentním politickým programem, který by oslovil jen trošičku širší veřejnost. Naopak, neschopnost oslovit širší veřejnost maskuje spojením s ODS. Nalepil se na ni a má vystaráno. Tak proč něco měnit? Nutno přiznat, že chyba není jen na jeho straně. Přes tzv. předsednictvo se prostě změny protlačit nedají. Kolektivní orgán bez odpovědnosti je spolehlivým zabijákem jakékoliv novoty. Bez osobnosti ochotné jít s ním do střetu, bez vůle a motoru není šance na změnu.
Dokud se vládne, tak je hej. Ale na obloze se rýsují mračna a zvony umíráčku z dáli temně zní. Některé vládnoucí strany už přicházejí na to, že spojení s ODS nemusí být pro ně do budoucna výhodné. A chtějí zachránit alespoň svoji parlamentní účast. Začínají se ozývat, začínají kritizovat.
Lidovci měli šanci udělat pozitivní krok, aniž by ohrozili svazek, jehož jsou účastníkem. Mohli si udělat pořádek ve vlastních řadách a ukázat veřejnosti i politickým partnerům, že u nich samočistící proces funguje. Že jsou důvěryhodní a hlavně, že nestojí jen na Jurečkovi. Že lidé, kteří lžou a klamou veřejnost, nemají u nich místo.
Šance zůstala nevyužita. Reformisté jsou v menšině, moravské klany udržely stabilitu a těžkopádná loď se dále kolébá rozbouřeným mořem. Ruku na srdce – vyhlásí-li předseda strany, že by chtěl obhájit dvě místa v evropském parlamentě, svědčí to o velikosti, ambicích strany? Normální politická strana chce přece volby vyhrát. Malá nebo velká, oblíbená nebo neoblíbená, ale do voleb jdu proto, abych zvítězil. Jestli se spokojím se dvěma místy z dvaceti jednoho poslance, svědčí to jen o předem stažených kalhotách.
A dál? Dvě místa třeba ODS lidovcům nechá, Možná se podaří uhájit i pozice v krajských zastupitelstvech. Takže vlastně je všechno v pořádku, na Jurečkův přešlap se zapomene a lidovecká loď se v nezměněné podobě bude kolébat dál? Naštěstí nebude. Je konec. Buď skončí jako kdysi KDS v odeesáckém náručí nebo ji čeká osud ČSSD a KSČM mimo parlament. Nevěřím, že by se dokázala svému osudu vzepřít. Páteční jednání tzv. předsednictva žádnou naději do budoucna nepřináší.
Páni a dámy reformisté, jedinou šancí je razantně vystoupit. Odmítnout současný těžkopádný a neflexibilní model řízení strany, rozbít její mafiánské struktury a nabídnout nové, neokoukané tváře s širší veřejností přijatelným programem. A především, otevřít stranu odborníkům a vzdělaným a inteligentním lidem s vlastními názory, kteří budou ochotni vyvést pod křesťansko-demokratickým praporem lidoveckou kocábku z bahna stojatých a morálně zasmrádlých vod, do nichž jí současné vedení přivedlo. Dnešní podoba strany takové lidi odrazuje.
Je načase jednat. Na podzim může být pozdě. To už se může hodně, hodně přiblížit lidovecký den to poslední.
