Pijí nejvíce v Evropě. A nejde o fakt, v kolika letech okusí alkohol, ale o skutečnost, že naši patnáctiletí se opíjejí pravidelně. Mám za sebou zkušenosti terapeuta, jsem otec… v médiích citované informace ze zprávy z průzkumu OECD vidím jako alarmující a myslím, že je možná ani ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté, kdy s tím ještě můžeme něco udělat!Pije-li nadměrně dospělý, je to jeho zodpovědnost za vlastní život. Pije-li dítě, je to zodpovědnost rodiče, či dospělých obecně, zakročit, najít řešení. Efekt nadměrného pití alkoholu na lidský organismus je zhoubný, u mladistvého je ale vyšší hrozba sklouznutí k závislosti. Naše děti v konzumaci alkoholu předstihly celý zbytek Evropy. Jsme na tom hůře než v Německu, kde ještě před deseti lety byla situace podobně děsivá, ale Němci se rozhodli zakročit, cestu dětí k alkoholu znemožnit. Přes rodiče, přes dospělé! Jsme na tom hůře než Rakušané a Dánové, jejichž studentská pijácká dobrodružství jsou u nás dobře známá a rčení „Pije jako Dán“ už také zdomácnělo… Tak teď se situace mění, české děti pijí „první ligu“, nejvíce a nejdříve. Rostou procenta dětí, které okusily alkohol, zvyšuje se podíl těch, které se již někdy v životě opily, stoupá počet dětí, které se opíjejí pravidelně! Začínám mít obavy, aby se mám ono výše zmiňované úsloví nemuselo měnit na „Pije jako Čech“... A tak se sám pro sebe a teď vlastně nahlas ptám, proč právě naše děti? Když se nad touto otázkou zamyslíte, uvědomíme si, že jsme k alkoholu obecně strašně tolerantní. Alkoholismus je závislost jako každá jiná, škodlivá pro samotného alkoholika, škodlivá pro jeho rodinu a okolí. Reklamu na cigarety dnes nikde neuvidíte, ale co reklamu na alkohol? Nepřeberné množství reklamních spotů na alkoholické nápoje. Co značka, to reklama. A ne jedna, různé variace a ze všech sálá pohoda, klid, dobrá zábava, plno přátel. Ano, pokud člověk dokáže konzumaci alkoholu korigovat, pak není to problém. Ale umí to každý? To mi připomíná moudrá slova Issaca Asimova, amerického spisovatele a biochemika ruského původu, autora několika zákonů robotiky: „Rozlišujeme pití a pijanství. K druhému se uchylujeme jen tehdy, když tíže života láme nám páteř.“ Dokážeme být odpovědnými konzumenty alkoholu, příležitostnými pijáky a pak najednou přijde změna, změna v pracovním životě, změna v soukromém životě, problém, trable a naše schopnost korigovat své pití klesá a s ní úměrně roste spotřeba alkoholu… Vrátím-li se k toleranci reklamy, pak je nutné uvědomit si, že divák těchto spotů nejsou pouze dospělí, kteří se jimi nechají případně inspirovat. Ony propagační spoty mezi pořady sleduje i mládež! Jak na ni to působí?! Benevolence reklamy je jedna věc, dostupnost v prodeji otázkou druhou. Prodejce by sice neměl alkohol prodat mladším 18 let, ale upřímně, je tomu tak pokaždé? A půjdeme-li dále do možných důsledků, pak alkohol je společensky tolerovanou vstupní branou do širšího a mnohem nebezpečnějšího světa dalších nelegálních drog! Chceme tuto bránu našim dětem ještě více otevírat a lákat je do světa daleko většího rizika? Měli bychom se chovat odpovědněji. Když už jsme sami tak otevření konzumaci alkoholu, což je volbou každého, rozhodně bychom měli být zásadoví za naše děti. Naprosto souhlasím s argumenty odborníků, že je nutné posunout hranici prvního kontaktu dětí s alkoholem. Dnes je to patnáct let a do té doby hrozí údajně sedmkrát vyšší riziko sklouznutí k závislosti! V Německu před lety došly k podobným alarmujícím údajům, se kterými jsme nyní konfrontováni my. Německé děti pily a pily hodně! A Německo zasáhlo! Preventivní reklamní kampaň zaměřili ne na děti, ale na rodiče. Během posledních deseti let díky tomu německé děti přišly o prvenství pití alkoholu a domnívám se, že sekundárně tato strategie zafungovala i jako prevence vzniku mnohem závaznějších závislostí na nelegálních drogách.
Působil jsem jako terapeut pracující s klienty se závislostmi na návykových látkách. Vím, co taková závislost umí s člověkem udělat. Jsem otec dvou synů. Věřím jim, ale zároveň jsem si vědom toho, že svět je plný nástrah a od všech je ochránit nemohu. Co ale mohu je otevřeně se svými dětmi a dalšími mladými lidmi hovořit o tom, co tyto životní nástrahy mohou člověku připravit za peklo, jak se jich vyvarovat, jak reagovat v případě, že již s nimi budou konfrontováni a také… apelovat na českou společnost, ať změní svůj postoj a začne se chovat zodpovědně. V případě českých dětí a jejich děsivé konzumace alkoholu je to například omezení celospolečenské tolerance a benevolence k alkoholu obecně a k reklamě obzvlášť.
Připomeňme si slova britského přírodovědce a zakladatele evoluční biologie Charlese Darwina „Nic nezavinilo tolik starostí, tolik chorob a tolik bídy jako požívání alkoholu.“
