Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny. Vážené kolegyně, kolegové, jenom opravdu pár vět na závěr. Teď za mnou před malou chvíli přišel Aleš Juchelka. Já jsem to úplně nepostřehl, že jsou to závěrečná slova, že se případně na to nemůže reagovat. Tak se, Aleši prostřednictvím pana předsedajícího, omlouvám a budu se snažit v těch sociálních věcech třeba vystoupit, abychom na sebe mohli vzájemně reagovat. Ale mně přijde prostě také slušné, abych řekl pár vět - možná se budu opakovat - co jsem říkal na sociálním výboru.
Už jsem tady zažil opoziční roli a koaliční roli a přiznám se, že prostě některá kritická slova jsou mi sympatická, protože mám někdy pocit, že jste si buď poslechli nebo opsali projevy, které jsem tady říkal třeba v tom minulém volebním období. Na druhou strany určitá míra populismu, kterou tady slyším, například pozměňovací návrh pana kolegy Richarda Brabce, tak doufám, že takový populista v tom minulém volebním období jsem nebyl. Ale je to prostě legitimní věc tady vystupovat.
Mě mrzí, že prostě ta kritika opravdu nemá azimut. Buď dáváme málo, pozdě, příliš rychle nebo pomalu nebo příliš zadlužujeme. Takže velmi složitě se na to reaguje. Přiznám se, že si opravdu i z minulosti pamatuji, kdy si myslím, že oprávněně jsme tady třeba kritizovali, že některé parametry s těmi návrhy, s kterými jste tady vy tehdy přicházeli - například 80 + 1 000 korun v rámci důchodu - nemělo žádnou logiku.
Nebo když tady si myslím oprávněně, si stěžovali prostě některé části maminek nebo tatínků, když přišli o to navýšení v rámci rodičáku a těch 80 tisíc korun. Ale když se s tímto návrhem přišlo - jsem členem Občanské demokratické strany - já jsem si za ten měsíc zažil diskuzi, jak kritiku zprava, tak kritiku zleva. Prostě to není úplně jednoduché. Ale přál jsem si, aby to, s čím přijdeme a s čím přijde vláda, aby to prostě nebylo plošné, protože si myslím, že to není správně. Máte pravdu částečně v tom, že tahle dávka se víceméně tváří jako plošná. Na druhou stranu jsou tam prostě ty limity - 18 let a jeden milion korun hrubého - což si myslím, že je i věc, se kterou já osobně - a věřím, že i třeba kolegové z Občanské demokratické strany - nakonec nemáme problém.
Hodně jsem si přál, aby to byla dávka systémová a to si řekněme na rovinu, není to systémová dávka. Protože přestože - a pan ministr to tady říkal - máme dneska nějakých 25 dávek. Ten systém sociálního zabezpečení je u nás opravdu velmi robustní, ale prostě ani jedna z těch 25 dávek, nebo kolik je jich dohromady, opravdu neumožňuje nějaká jednorázové řešení prostě v té kritické situaci, kterou tady máme. Takže i s tím jsem ochoten se smířit.
Přál jsem si, aby to bylo rychlé. Jsou na to prostě rozdílné názory. Také jsem je dneska slyšel. Myslím si, že v rámci možností to přichází k nějaké úrovni, kdy se to zvládne, kdy se ta dávka prostě dokáže vyplatit během těch letních měsíců. V neposlední řadě jsem si přál, aby to prostě mělo nějakou logiku, abych si sám sobě dokázal vysvětlit, proč ten milion a proč těch 18 let. Mně prostě ten návrh, že to je dvojnásobek průměrné hrubé měsíční mzdy, což vychází na ten jeden milion korun, připadá jako logické.
Tak z toho důvodu já osobně prostě tento návrh samozřejmě podporuji a měl jsem pocit, že i dneska z toho jednání na sociálním výboru je většinový názor, že něco tady odsouhlasíme, uvidíme, jak dopadne hlasování o těch - jestli jsem správně počítal - osmi pozměňovacích návrzích. Takže předem děkuji případně za podporu toho vládního návrhu zákona.
