dovolte mi, abych jako hlavní předkladatel této krátké novely zákona o pomoci v hmotné nouzi vás seznámil s její základní filozofií. My jsme pro tuto novelu pracovně použili název "třikrát a dost". Snad hned na úvod bych chtěl říci, o čem je ta základní filozofie. Pokud tento návrh zákona bude schválen, tak pachatelům vážných a opakovaných, a to jsou dvě důležitá slova, vážných a opakovaných přestupků budou moci být neuhrazené pokuty strhávány z dávek v hmotné nouzi.
Proč jsme tento návrh zákona společně s kolegy předložili? Tuto novelu dostáváte k posouzení krátce před sněmovními volbami. Já jsem si toho dobře vědom, ale chtěl bych vás ujistit, že nejde o předvolební výkřik ani o nějaký populismus. My jsme tento návrh zákona předložili do PS již na podzim roku 2018 a bylo to v reakci na opakované návštěvy poslanců, ministrů a mnoha dalších politiků v obcích s vyloučenými lokalitami. Bylo to hlavně v Ústeckém kraji, v Moravskoslezském kraji. Ale já si myslím, že s touto problematikou se setkáváme napříč všemi regiony v rámci ČR. Bylo to v reakci na opakované debaty a kulaté stoly se starosty těchto obcí, mezi občany, sociálními pracovníky nebo třeba i zástupci městské policie nebo řediteli škol a dalších zařízení. A v neposlední řadě to bylo v reakci na následnou absolutní nečinnost vlády ČR, protože si možná před těmi třemi lety vybavíte, že ministři při spanilých jízdách do těchto regionů slíbili připravit řadu opatření, jak řešit obchodování s chudobou, jak řešit vyloučené lokality. A dokonce paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová sepsala tzv. 15 bodů řešení boje s chudobou. A musím se přiznat, že k tomuto dni do PS nedoputoval jediný legislativní návrh, který by tuto problematiku řešil.
Jaký byl náš cíl, když jsme ten zákon připravovali? Přiznám se, že naším cílem určitě nebyl ten, abychom suplovali vládu ČR. Já se přiznám, že mám v sobě dostatek pokory, abych si byl vědom toho, že řešit tak komplexní věc, jako je obchodování s chudobou nebo řešení vyloučených lokalit určitě není věc, která by se měla řešit někde v poslaneckých kancelářích.
Je to věc, která se týká mnoha resortů v rámci naší vlády. Na druhou stranu jsme chtěli spolu s mými kolegy, když jsme tento návrh zákona připravovali, aspoň částečně splnit a naplnit slib, který jsme dali lidem, starostům a zástupcům komunální sféry v těch lokalitách, jak jsme se s nimi setkávali. A proto, a to je to důležité, jsme se zaměřili pouze na jeden dílčí a naprosto konkrétní problém, a to je fakt, že mezi námi žijí lidé, kteří si udělali živobytí z čerpání dávek a současně se svému okolí odvděčují permanentním pácháním závažných přestupků. Od drobných krádeží přes násilí po ničení obecního nebo soukromého majetku. Takže to je ten konkrétní dílčí úkol, který jsme si předsevzali a který chceme řešit touto dílčí novelou.
Přiznávám také, a asi to není nic nového ani pro vás, protože je tady mnoho zástupců z komunální sféry, že v současném legislativním prostředí se tito lidé, kteří páchají opakovaně závažné přestupky, mohou cítit být zcela nepostižitelní. A také asi znáte ty mnohé situace, že starostové, zástupci samosprávy, městští strážníci nebo i příslušníci Policie ČR mohou jen přihlížet a marně vysvětlovat obyvatelům svých obcí, že s danou situací nemohou nic řešit, i kdyby to stokrát chtěli. Naším původním návrhem zákona opravdu nebylo sbírat nějaké politické body. My jsme se snažili řešit tento návrh zákona kompromisem ve spolupráci s MPSV, s výborem pro sociální politiku, jehož jsem členem. A přiznám se, že poté, co tento návrh prošel celým legislativním procesem v dolní komoře, si myslím, že se nám to podařilo.
Zkráceně, jaký byl vývoj návrhu zákona? Odpůrci zákona to neradi přiznávají, ale zákon už dnes v současné podobě vylučuje lidi ze systému pomoci v hmotné nouzi. Takříkajíc natvrdo. A to na dobu tří měsíců. A činí to tak paradoxně za daleko méně závažné chování a nečiní tak za chování extrémní. Tady bych chtěl říci, že opravdu dnes mohou být někteří lidé, kteří jsou v systému hmotné nouze, z tohoto systému vyloučeni. Například z důvodu, že si aktivně nehledají práci nebo aktivně nepřijímají nějakou práci. Nebo třeba za záškoláctví. Mám aktuální informace, že těchto případů se děje asi 200 ročně.
Původní předložený návrh proto pouze výčet těchto důvodů rozšiřoval právě na opakované páchání vyjmenovaných skupin přestupků. Abych byl konkrétní, zaprvé je to vedle záškoláctví, za které lze dávky odebírat už dnes alespoň teoreticky, jsme rozšířili tento výčet přestupků i na přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. A zadruhé jsme v původním návrhu zavedli tzv. korektiv "třikrát a dost".
Chtěl bych vás také informovat, že vláda ve svém stanovisku dala neutrální postoj a dala nám několik doporučení. A mj. abychom změnili základní koncept na možnost strhávat z vyplacených dávek udělené pokuty. Takže jsme se nechali inspirovat mj. doporučením odborníků vlády, ale i odborníků na MPSV. A prostřednictvím kompletního pozměňujícího návrhu jsme v duchu doporučení vlády tuto novelu předělali.
K jakým změnám konkrétně došlo? Zaprvé se změnila koncepce, přistoupili jsme na to, že nebudeme odebírat na základě uložených pokut dávky, ale pouze tyto pokuty z dávek strhávat, to je základní změna oproti původní konstrukci. Je to samozřejmě strhávání, pokud potrestaný nezaplatí pokuty dobrovolně. Nejde o nový trest. Trestem je uložená pokuta, kterou má pachatel povinnost zaplatit i bez našeho návrhu zákona.
Mj. jsme tím pádem ale museli řešit i to, jak naložit s již existující úpravou záškoláctví. A po konzultaci s MPSV jsme ponechali současné znění zákona a možnost a možnost dočasného odebírání dávky. Současně ale v případě udělení finanční pokuty budou muset rodiče počítat s tím, že se jim následně i tato pokuta strhne. Považovali bychom za diskriminační strhávat pokuty z dávek pouze výtržníkům a ne rodičům záškoláků.
A zadruhé do výčtu přestupků jsme na doporučení vlády, ale i MPSV doplnili přestupky, které pro zjednodušení nazývám kolektivní chuligánství. To jsou závažné přestupky například při organizaci sportovních, fotbalových, ale i jiných kulturních akcí.
Také bych chtěl říci, možná už závěrem, že ve dvou bodech jsme nakonec doporučení MPSV neakceptovali. Zaprvé jsme trvali na zachování principu "třikrát a dost" a odmítli jsme jeho nahrazení principem "jedenkrát a dost", jak nám to bylo v minulosti doporučováno. Ustoupili jsme u záškoláctví, kde zůstává zachován stávající stav. A přestupky jsou úřadům práce oznamovány již při prvním přestupku a bez ohledu na druh sankce. Nicméně jsme umožnili obcím oznámit úřadu práce již první přestupek tam, kde to vzhledem k okolnostem uznají za vhodné.
To je asi závěrem vše, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, samozřejmě jsem připraven na diskusi, případně se vyjádřím k nějakým dotazům. Chtěl bych říci, že senátní legislativa správně upozornila na jeden chybný odkaz, na paragraf, nicméně teď máme stanovisko legislativy sněmovny, které potvrzuje, že tuto písařskou chybu lze opravit při redakci do Sbírky zákonů.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost.
