Já chci jenom na začátku zopakovat to, co tady už řeklo mnoho mých předřečníků. Toto je nejhorší vláda od roku 1989. A kdybych si spletl století a řekl třeba 1889, tak mám pocit, že bych měl také pravdu. Babišova vláda rozfofrovala státní rozpočty, nechala bobtnat státní aparát a nevyužila dobu nebývalého ekonomického růstu v přípravě na horší časy. Tato vláda upřednostňovala osobní ekonomické zájmy svého sebestředného a chaotického premiéra před zájmy lidí naší země. Víte, a já s tím mám osobní zkušenosti, ono není tak těžké vládnout v době klidu a mimořádného ekonomického růstu - a to jsme tady v minulých letech opravdu zažívali. To se to vládne, když svítí sluníčko a ekonomika šlape na plné obrátky. Ale platí, že opravdová kvalita vlády se projeví až v krizi. A my jsme vás na to mnohokrát upozorňovali, že nebude pořád svítit sluníčko a že dříve nebo později nějaká krize do naší země přijde.

Krize přišla. Přiznávám, že v podobě nečekané a Babišova vláda selhala. A myslím si, že selhala opakovaně. Pro mě je největším zklamáním, že Babišova vláda zásadním způsobem posunula hranici toho, co je v politice a veřejném životě považováno za normální. Přes to dříve opravdu nejel vlak, dnes bohužel jezdí rychlík, v podstatě každý den tam a nazpátek. A myslím si, že bude velmi složité tuto hranici zase vracet zpátky do toho normálu. Zatímco dříve odstupovali premiéři a ministři za nešikovné vyjadřování, dnes se tolerují sprostoty i urážky. A já se ptám: Přijde vám normální, aby se ministryně vlády vyjadřovala na adresu premiéra formou, a teď cituji: "Premiér udělal bordel a je debil." Mně to nepřijde normální, a ptám se i přítomných ministrů, přijde vám to normální v naší zemi?

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych shrnul důvody, které mě vedou k přesvědčení, že právě dnes a tady bychom měli usilovat o nedůvěru vládě Andreje Babiše.

Já chci jenom na začátku zopakovat to, co tady už řeklo mnoho mých předřečníků. Toto je nejhorší vláda od roku 1989. A kdybych si spletl století a řekl třeba 1889, tak mám pocit, že bych měl také pravdu. Babišova vláda rozfofrovala státní rozpočty, nechala bobtnat státní aparát a nevyužila dobu nebývalého ekonomického růstu v přípravě na horší časy. Tato vláda upřednostňovala osobní ekonomické zájmy svého sebestředného a chaotického premiéra před zájmy lidí naší země. Víte, a já s tím mám osobní zkušenosti, ono není tak těžké vládnout v době klidu a mimořádného ekonomického růstu - a to jsme tady v minulých letech opravdu zažívali. To se to vládne, když svítí sluníčko a ekonomika šlape na plné obrátky. Ale platí, že opravdová kvalita vlády se projeví až v krizi. A my jsme vás na to mnohokrát upozorňovali, že nebude pořád svítit sluníčko a že dříve nebo později nějaká krize do naší země přijde.

Krize přišla. Přiznávám, že v podobě nečekané a Babišova vláda selhala. A myslím si, že selhala opakovaně. Pro mě je největším zklamáním, že Babišova vláda zásadním způsobem posunula hranici toho, co je v politice a veřejném životě považováno za normální. Přes to dříve opravdu nejel vlak, dnes bohužel jezdí rychlík, v podstatě každý den tam a nazpátek. A myslím si, že bude velmi složité tuto hranici zase vracet zpátky do toho normálu. Zatímco dříve odstupovali premiéři a ministři za nešikovné vyjadřování, dnes se tolerují sprostoty i urážky. A já se ptám: Přijde vám normální, aby se ministryně vlády vyjadřovala na adresu premiéra formou, a teď cituji: "Premiér udělal bordel a je debil." Mně to nepřijde normální, a ptám se i přítomných ministrů, přijde vám to normální v naší zemi?

Ovšem nikdy se ale nestalo, aby vláda jako na běžícím páse přijímala protizákonná a protiústavní opatření, kterých jsme teď svědky, přestože dopředu věděla, že jí to znovu soudy shodí ze stolu. Toto se bohužel děje až za současné vlády Andreje Babiše. Mně ale ze všeho nejvíc vadí, že za vlády Andreje Babiše se začalo lhát. Přiznávám, že jistá míra klamu a přikrášlování věcí sice patřila v politice vždycky, Andrej Babiš ale povýšil lež na standard. Lež se stala běžnou součástí politického boje a začala být přehlížena jako něco normálního. Lidé si již zvykli, že premiér šaškuje každý den na sociálních sítích a mění své názory jako ponožky. Jak vane vítr politických preferencí, tak vlaje premiérův plášť. Ale jde bohužel o vážnější věci než jen o lidové výroky našeho pana premiéra.

Na začátku volebního období přišla Babišova vláda s ambiciózním programovým prohlášením. Všichni jste si ho asi přečetli. A já si nepamatuji vládu, jejíž reálné vládnutí by se s vládním programem tolik míjelo. A uvedu příklady například v sociální oblasti. Vláda slíbila uskutečnit penzijní reformu a dát naději dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům, protože pro ně především ty problémy do budoucna přijdou. Byla to této vlády priorita všech priorit. Nezanechá ale po sobě ani jednu, ani jednu jedinou významnější úpravu penzijního systému. Přesto má za penzijní reformu zodpovědná ministryně této vlády tu drzost dávat rozhovory, ve kterých se kasá penzijní reformou. Přitom příslušné zákony neprošly ještě ani vládou. To je realita naší země. Jediné, co tato vláda dokázala je kupovat si ve správnou chvíli voliče z řad seniorů jednorázovými příspěvky k zákonným penzím. Ale myslím si, že skutečné problémy našich seniorů příliš neřešila. Asi všichni dobře víte, že v regionech stále chybějí místa v domovech seniorů, v pobytových zařízeních, chybí specializovaná péče, například pro lidi s Alzheimerovou chorobou a není jasné, jak budou do budoucna financovány sociální služby třeba ty terénní, které senioři běžně používají. Právě reformu sociálních služeb vláda slibovala také. Údajná reforma měla zajistit, aby se sociální služby mohly dál rozvíjet a pracovali v nich dobře ohodnocení lidé. Tak to stojí v programovém prohlášení. Financování sociálních služeb mělo být vyvážené, vícezdrojové, spolehlivé a předvídatelné. Jaká je realita? Příslušný zákon ale nikdy ani nedoputoval do legislativního procesu.

Vláda také přislíbila podporovat rodiny. Ve skutečnosti ale kromě několika kosmetických změn život rodinám zkomplikovala a dále komplikuje. Aktuálně, pokud se ptáte jak, třeba nesmyslnou likvidací dětských skupin a předpokládám, že o tom budeme diskutovat zítra na plénu Poslanecké sněmovny. Samostatnou kapitolou je slibovaná reforma dávkového systému. Ani ta se bohužel nekonala. A třeba z kdysi slavně prezentovaného seznamu 15 bodů k řešení situace ve vyloučených lokalitách nezbylo vůbec nic. Neudělali jste s vyloučenými lokalitami ale vůbec nic.

Jsem rád, že alespoň jednou mohu být na okamžik pozitivní, to si myslím, že se sluší v rámci mého ohlédnutí. Za poslední roky bych chtěl ocenit velmi dobrou a korektní spolupráci s vládními poslanci na půdě výboru pro sociální politiku. Na půdě tohoto výboru vznikly díky spolupráci opravdu konkrétní novely zákonů, jejichž cílem bylo napravit často až zoufalou nečinnost a neschopnost této vlády, respektive příslušného Ministerstva práce a sociálních věcí.

Já se teď vrátím na začátek. Snaha opozice vyslovit nedůvěru vládě je normální, úplně běžná věc. Nenormální by bylo, abychom seděli s rukama v klíně a čekali. Ať už Babišova vláda dovládne do voleb s důvěrou nebo bez ní, bude mít doufám díky dnešnímu hlasování slabší mandát. Proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. Čím méně toho tato vláda ve zbývajícím období udělá, tím lépe to bude pro naši zemi.

Děkuji vám za pozornost.