Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, já v rámci svého vystoupení začnu úplně od konce, protože jsem si všiml, že pan premiér odešel, což samozřejmě je legitimní a možné, ale já jsem úplně na závěr svého vystoupení měl k němu krátký dotaz, tak ho řeknu, třeba ho ještě zastihnu někde v předsálí a možná mě uslyší.

Já jsem si, stejně jako vy všichni, před malým okamžikem přečetl v médiích, že při rozhovoru s jednou z maminek přislíbil, že tu nedočerpanou rodičovskou zaplatí ze svého, což je nesporně, určitě dobrý počin, tak bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího na pana premiéra vznést dotaz - samozřejmě slovo muže má velkou váhu, slovo premiéra České republiky má váhu ještě větší -, jestli ten svůj slib myslel pouze na tu maminku, se kterou se setkal, nebo jestli ten slib, že to doplatí ze svého, platí pro všechny maminky, které se přihlásí, anebo jestli to platí úplně pro všechny maminky bez rozdílu, jestli se přihlásí, nebo se nepřihlásí. Věřím, že ten slib, tak jak znám velkorysého pana premiéra, patří pro všechny maminky, i ty, které se přihlásí, nebo nepřihlásí, a v tom případě pro něj mám dvě zprávy. Jedna zpráva je špatná a ta druhá je dobrá. Ta špatná zpráva je, že se jedná o přibližně 70, možná 60 tisíc maminek nebo rodičů, abych byl korektní, což je opravdu vysoké číslo. A ta dobrá zpráva je, že mám pocit, že ani samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí pořádně neumí spočítat nákladově, kolik by znamenala v praxi ta férová rodičovská, tak jak o ní hovoříme jak v té poslanecké verzi, kterou jsem předkládal s paní kolegyní Šafránkovou, nebo v té senátní verzi, o které za chvíli budeme hlasovat. Každopádně platí, a to je ta dobrá zpráva, že to podle mého názoru není těch 2,7 mld. korun, jak se o tom hovoří, ale že by pan premiér významně ušetřil, protože podle mých odhadů se jedná o 1,3 až 1,5 mld. korun. Takže prosím moc prostřednictvím pana předsedajícího o stanovisko, jak to bylo myšleno.

Jinak bych chtěl své vystoupení začít opravdu poděkováním. Všichni, co tady sedíme, čas od času čelíme různým kampaním zájmových skupin nebo nátlakových akcí různých aktivistů, kteří nás přesvědčují o tom, že jejich pohled na konkrétní problém je jediný dobrý a správný, a musím říci na základě dvou- nebo tříměsíční zkušenosti, že tentokrát to bylo úplně jiné. Ve velkém se na nás obraceli nebo začali obracet lidé, od nichž maily obvykle nedostáváme. Obraceli se na nás rodiče, kteří se starají o malé děti, lidé, kteří obvykle mají dost své práce a starostí, než aby pořádali organizované akce směrem k zákonodárcům. Čili tak bez zbytečných emocí a citového vydírání. Myslím si po těch zkušenostech a těch setkáních, že do veřejného prostoru naopak vnesli velmi věcné a korektní argumenty podložené fakty, a chtěl bych tímto způsobem i touto cestou jim velmi poděkovat a říci, že si těch setkání, těch argumentům velmi vážím, a samozřejmě i tady mezi námi je pozdravit a přivítat.

Na druhou stranu je mi poněkud smutno z toho, že právě občané, ať už jde o voliče kterékoliv politické strany, musejí nás zákonodárce upozorňovat na to, že se na půdě Sněmovny dost možná schyluje ke schválení zákona, který je protiústavní. Já tady nechci opakovat svou argumentaci, kterou jsem obhajoval svůj dřívější pozměňovací návrh společně s paní kolegyní Šafránkovou a ze kterého vychází i ta současná senátní verze zákona o státní sociální podpoře, a ani se nebudu vracet k tomu, jak vidí dobrou prorodinnou politiku Občanská demokratická strana, a že se naše představy s těmi vládními velmi často rozcházejí.

Ale zastavím se u té protiústavnosti. Základem právního státu je právní jistota. Kdo se v právním státě rozhodne k nějakému kroku nebo chování, musí dopředu znát právní následky takového chování. Každý občan se v právním státě musí pohybovat na hřišti, které má dané a jemu známé mantinely. A pokud se tyto mantinely posunou anebo změní, tak pouze do budoucnosti, nikoliv zpětně. Odtud je zákaz retroaktivity. A tento princip je jednoznačně aplikovatelný i pro nastavení systému čerpání rodičovské v podobě, v jaké ji známe, a do doby, než ji třeba v návaznosti na evropské regule budeme muset do budoucna změnit.

Rodiče rodičovský příspěvek čerpají v předem známé výši a tempem, které si podle možností ze zákona sami zvolí. Prostě je to jejich svobodná vůle si to dle zákona zvolit. Požadavek zákazu retroaktivity proto nemůže z plánovaného navýšení rodičovského příspěvku vyloučit rodiče jen proto, že si zvolili jeho rychlejší čerpání, pokud v době svého rozhodnutí neměli, a ani mít nemohli povědomí o tom, že se celková částka k čerpání rozhodnutím vlády zvýší. Oni prostě tu informaci v té chvíli neměli. Původní vládní návrh to ale bohužel dělal. On totiž rozlišuje dvě skupiny rodičů dětí do čtyř let věku, kdy jedny odměňuje a druhé trestá za minulé rozhodnutí, které by ale s vědomím budoucím změn možná vypadalo úplně jinak. A to je podle mého názoru s principy právního státu v jednoznačném rozporu. Ostatně on o tom tady hovořil i kolega senátor Hilšer. My jsme to viděli u zákonodárců v nedávné minulosti, kdy schvalovala tato velectěná Sněmovna navýšení rodičovského příspěvku pro rodiče vícerčat. Já prostřednictvím pana předsedajícího - teď vyhledávám pana předsedu Jana Chvojku, předsedu poslaneckého klubu ČSSD, protože on byl právě tím představitelem, který ten pozměňovací návrh navrhoval, a pan kolega Jan Chvojka to tenkrát pravděpodobně považoval dokonce za takovou samozřejmost, že se to prostě bude dorovnávat, že přechodná ustanovení, která tuto možnost otevřela, ve svém pozměňovacím návrhu ani nezdůvodňoval. Na to se prostě podívejte, to je významný rozdíl oproti tomu, co se děje teď.
Na té situaci se vůbec nic momentálně nezměnilo, dnes stojíme před úplně stejným principiálním rozhodnutím. Vláda nebo chcete-li její dominantní část hnutí ANO chce navýšit rodičovský příspěvek jen některým rodičům, přestože nárok je v zákoně jasně definován a je spojen pouze s věkem dítěte do čtyř let. Žádný jiný ukazatel tam prosím není. Vláda tak postupuje v duchu přísloví, aby se vlk nažral, rozuměj aby bylo v novinách pěkné PR jak se pomáhá rodinám, a vlk zůstal celý, rozuměj aby se moc neutratilo. Velká část Poslanecké sněmovny naopak od začátku prosazovala rovný přístup ke všem rodičům, kteří zmiňovaný nárok ze zákona mají. Naposledy nás ale nebylo dostatek. Senát nám novelu vrátil a vrátit nám ji musel, protože zvýšit rodičovský příspěvek selektivně jen některým rodičům, kteří na něj mají v dané chvíli nárok, je diskriminační a tedy protiústavní.

Dnes je nás tu opět velká část a doufejme, že už i většinová, která chce stále to samé. Vy, kteří přesto trváte na tom, že benefit navýšení rodičovského příspěvku bude přidělen jen některým rodičům, měli byste uvážit co může v poměrně krátké době, podle mého názoru, nastat. Bude-li schválena původní verze vládní novely zákona, je téměř jisté, že se najdou rodiče, kteří si o zvýšení požádají, přestože již příspěvek dočerpali. To jim bude logicky zamítnuto, a proto se po absolvování příslušného správního řízení budou moci obrátit na ústavní soud a podat ústavní stížnost na neférové zacházení. To vyplývá právě z toho, že zákon porušil pravidlo zákazu retroaktivity a porušil právní pravidla během hry. V průběhu hry opakuji. Stále více odborníků z řad právnické veřejnosti přitom připouští, že jejich šance na úspěch vůbec nejsou malé. Ústavní stížností pak lze samozřejmě spojit návrh na zrušení protiústavního ustanovení tohoto zákona.

Závěrem dovolte mi krátké stanovisko Občanské demokratické strany, pokud dnes neprojde senátní verze, podpoříme i tu původní vládní, protože rodiče nechceme o zvýšený příspěvek připravit. Za Občanskou demokratickou stranu chci ale současně jednoznačně říci, že dál stojíme na straně předvídatelnosti práva a ústavnosti. Rozhodnutí ústavního soudu nemůžeme samozřejmě ani my, stejně jako nikdo tady v sále, dopředu předjímat. Protože ale zjevně hrozí, že ústavní soud může případnou vládní verzi novely zákona o státní sociální podpoře nebo její části zrušit, chceme předejít další právní nejistotě a hrozícímu zmatku s vyplácením zvýšeného rodičovského příspěvku. Pokud tedy dnes neprojde senátní verze a Sněmovna, a následně prezident potvrdí verzi vládní, rozhodli jsme se okamžitě poté podat novelu, která do zákona spravedlivý a rovný přístup vrátí. Chceme, aby po případném rozhodnutí ústavního soudu byl již v legislativním procesu návrh vyhovující všem legislativním i ústavněprávním pravidlům, a doba případné nejistoty pro rodiče byla co nejkratší. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)