Z nálezu Ústavního soudu vyplývá, že v roce 2007 svolal Oblastní sněm předseda Regionálního sdružení Praha, který k tomu nemá ze stanov zmocnění. To je sice pravdou, avšak při zjevné nečinnosti předsedy Oblastního sdružení (a zřejmě i celé oblastní rady) nezbývá, než aby sněm svolal někdo jiný. Chápu, že předseda oblasti, ani oblastní rada nechtěla sněm svolat, neboť se následně ukázalo, že byli ze svých funkcí odvoláni a byla zvolena rada nová. Bohužel ve stanovách nemáme pojistku proti postupu, kdy oprávněný nechce svolat příslušný sněm. To, že se nakonec sněm ukázal jako legitimní, prokazuje fakt, že klíč pro delegáty byl zvolen 1:1, tedy všichni registrovaní straníci měli hlasovací právo. Co je už více demokratické, než když se sejde celá členská základna a rozhoduje o svém vedení? Sněm byl podle mého legitimní, avšak svolán nesprávnou osobou. U našich soudů se mnohdy žongluje se slovíčky, přijali-li bychom princip, že sejde-li se celá členská základna, tak její vůli nemůžeme respektovat, protože nebyla svolána tím správným člověkem, pak mám dojem, že naše demokracie se opravdu mění v soudcokracii. Paradoxně to však říká sám Ústavní soud, když volá po otevřenosti: „Za "minimální standard" vnitrostranické demokracie je proto nutné považovat nejen přijetí demokratických stanov (§ 6 odst. 2 zákona o politických stranách) či demokratické ustanovení orgánů strany (statutární, rozhodčí a revizní orgány), ale také respektování principu otevřenosti (transparentnosti) umožňující vnitřní i vnější (přístup k informacím ze strany veřejnosti) kontrolu činnosti politické strany (např. v oblasti financování či členství); dále garance svobodné a demokratické vnitrostranické soutěže (volba vedení a statutárních orgánů, výběr kandidátů a tvorba kandidátních listin) ovládané principy většinového rozhodování, ochrany menšin (opozice) a rovnosti šancí; zajištění legitimity přijímaných rozhodnutí (vycházející "ze spodu" z široké členské základny) a rovněž garance principů týkajících se vnitřní organizační struktury (zabraňující nadměrné oligarchizaci strany či zákaz "vůdcovského" principu vedení)“
Z čeho mě však opravdu mrazí, jsou následující citace z výše uvedeného Nálezu: „Ústavní garance respektu základních principů a pravidel vnitrostranické demokracie se nejen v ČR jeví nezbytnější zvláště v současné době, kdy politické strany a obecně stranicko-politický systém prochází krizí, projevující se zejména ztrátou důvěry společnosti v politické strany a stranickou politiku jako takovou. Za jednu z hlavních příčin je možné označit procesy "kartelizace" a nadměrné oligarchizace politických stran, kdy dochází jednak k nežádoucímu propojení (kartelů) politických stran se státem, jednak k neustálému prohlubování "klientelistických" vazeb politických stran či jejich jednotlivých členů na různé soukromé (zejména podnikatelské) subjekty, jimž politické strany podílející se (prostřednictvím jimi nominovaných a zvolených zástupců) na výkonu veřejné moci mohou sloužit pouze jako nástroj k prosazování svých vlastních soukromých zájmů. Naznačené procesy tak mají za následek postupný odklon politických stran od svých původních funkcí ve společnosti, tj. prostředek k artikulaci a agregaci společenských zájmů, mobilizaci a socializaci společnosti a případné participaci na správě věcí veřejných. V konečném důsledku tak dochází nejen k narušení svobodné soutěže jak uvnitř politických stran (netransparentní výběr kandidátů, fenomén "mrtvých duší", tajné předvolební dohody), tak i navenek (netransparentní financování politických stran, volební podvody), ale rovněž k negativnímu ovlivnění politického systému, zpochybnění jeho legitimity a fungování (korupce).“ Nevím odkud čerpají ústavní soudci informace, ale zdá se mi, že spíše z denního tisku, než z vlastního poznání. Co mě však nejvíce zaráží je volání Ústavního soudu (ano toho soudu, který v minulosti často volal po tom, že ctít se má především duch ústavy a zákonů, nikoli psaného textu a zákrut paragrafů) po větší regulaci politických stran zákony, jak jinak si totiž mám vykládat následující: „Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné konstatovat, že v obou uvedených aspektech ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie je v ČR jeho zákonná úprava zcela nedostačující a zdaleka neodpovídá jeho významu v demokratickém právním státě….. Až za nežádoucí je pak možné označit stav, kdy současná právní úprava, zejména zákon o politických stranách zcela mlčí k výše naznačeným problematickým aspektům pojícím se s členstvím v politických stranách a nijak negarantuje jednotlivci možnost domáhat se ochrany před obecnými soudy proti svévolnému a neodůvodněnému odmítnutí žádosti o členství či vyloučení z politické strany (např. pro "nepohodlné" názory), ačkoliv fakticky zcela nepochybně představují enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách. Argument o jeho nepotřebnosti, neboť jednotlivci tím není upíráno právo založit si vlastní politickou stranu, nemá z ústavně-právního hlediska přílišnou relevanci.“