Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, se myslí pravý opak, než můj kolega z gymnázia Jirka Oberfalzer. Myslím si, že Ústava není cár papíru. Mnozí jsme se tu připojili k výzvě, aby se Ústava měnila co nejméně, aby ústava byla zachována v těch pořádcích tak, jak byla kdysi dávno nastartována. A už mnohdy jsme se přesvědčili o tom, že její tehdy strůjci, kteří tvořili ji tvořili za velmi krátký čas a velmi narychlo, byli docela prozíraví. Osobně nemám nic proti žádným střelcům, proti myslivcům, máme vlastní myslivecký spolek v naší obci, máme tam biatlonisty, teď jsme podpořili mládežníky biatlonové, kdy jedna biatlonová puška stojí pro děti 20 000, takže jsme jim také přispěli. Čili to není proti těm, kteří tu zbraň mírumilovně využívají a kteří nemají pohnutky k tomu, aby chtěli někde střílet po lidech. Ale jsem šokován. Dnešní den mě dostal do situace po 28 letech, kdy si uvědomuji, jak ta revoluce byla sametová. Ona je přesametělá, protože jak je možné, že je tady zpravodaj tohoto zákona za navrhovatele, který byl příslušníkem SNB, který používal obušek a stál na druhé strany barikády těch, kteří stáli na Újezdě a v jiných částech Prahy v ten daný rozhodný okamžik? A on se za to v podstatě ani nestydí. Ve svém dnešním rozhovoru, který byl zveřejněn na Aktuálně.cz, byl dotázán: "Podílel jste se jako příslušník SNB na potírání demonstrací?" Odpověď: "Já jsem řekl, že vám na to nebudu odpovídat, ptejte se jinak. Já umím dělat výslechy. Prostě když nechci, tak vám neodpovím. Ptejte se mě na to, co jsem dělal po roce 1990." Já umím dělat výslechy. Chtělo by se říci, já také umím mlátit obuškem. Já také umím střílet. Já mám obavu v tento den, kdy premiérem této země byl zvolen neočištěný člověk, spolupracovník StB. Takhle jsme to dopracovali daleko s demokracií. A obávám se toho, že ta demokracie je zneužitelná. A bohužel i všechny ty kluby závodních střelců, myslivců apod. byly momentálně zneužity různými populistickými skupinami, SPD, militantní organizace nebo strana. My jsme zažili jejího šéfa tady, když tu s námi byl asi necelý půlrok. Takže já se bojím o tu demokracii. A myslel jsem, že se nikdy nedožiji tohoto dne, že se o tomto tady budeme muset bavit, když 17. listopadu v roce 89 odcházeli zkrvavení mladí lidé z Národní třídy. A tam byly ty mlátičky, které dneska jsou ústavními činiteli. Já mám jediné štěstí, že tohle, co tady říkám, není trestné a že mám ještě imunitu. Ale je otázka, jak dlouho tu imunitu ještě budeme mít, protože odplata může nastat a bude sladká. A věřte tomu, že v žádném případě nebude sametová. Já na to upozorňuji a všichni, kteří si pamatujete tu dobu, udělejme maximum pro to, aby to cinkání klíči tehdy nebylo zbytečné. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)