Já jsem nechtěl předbíhat, ale vzhledem k tomu, že povedu za chvíli schůzi, a když vidím, kolik je ještě přihlášených, tak jsem to učinil.
Chtěl bych říct, a ono to tady probíhá celou touhle rozpravou, že skoro jako celý rok naprosto zmatečně, nepředvídatelně, ale mnohdy i protiprávně nebo protiústavně koná naše vláda. V tomto duchu teď projednáváme podle mého další legislativní paskvil. Jak zde už bylo řečeno, půl roku ležel v Poslanecké sněmovně. A co se potom stalo? Byl tam půl roku a během několika hodin, skutečně několika hodin, ho poslanci využili jako nosič a dali tam svoje vlastní úpravy, které samozřejmě v tak časové tísni nebyli schopni ani zohlednit.
Je třeba si uvědomit, když se podíváte, jaké další zákony se v rámci tohoto pandemického zákona mění, tak jsou to desítky. A v tom jednom paragrafu – teď si nepamatuji číslo, jestli je to devět nebo kolik, tak je jich dokonce snad padesát osm. To nemůže žádná legislativa v téhle republice dát během víkendu dohromady. A už vůbec ne my tady, mnozí laici, mnozí trošku víc vzdělaní v oboru práva, nicméně ani oni na to nejsou schopni reagovat v tak krátkém čase, jak by asi chtěli.
My jsme ten zákon, který se schválil 18. 2. v Poslanecké sněmovně, dostali v pátek 19. 2. Přes víkend pracovala naše legislativa, v neděli jsme ho dostali do našich e-mailů. A já jenom chci říct, že klub STAN se od té doby, tzn. už v pátek až do dnešního dne včetně, už sešel pětkrát. Jen na toto téma. Nevím, jak to měly ostatní kluby, ale my jsme se tomu poměrně zevrubně věnovali. A dneska jsem zjistil, že oba výbory, které zasedaly tři hodiny před tímhle plénem, tak si myslím, že takhle se zákony v žádném případě nedají vypouštět z parlamentu jako takového.
Nemyslím si, že to je normální. Nemyslím si, že to je legislativně v pořádku. Možná pro někoho ano, pro mě tedy v žádném případě. A není to vůbec v duchu toho slibu, který jsme v této místnosti, v tomto sále dali této zemi a jejím občanům. Jestli jsem pana ministra dobře poslouchal, tak vlastně řekl, že nouzovému stavu se stejně nevyhneme. To tady řekl asi před hodinou a půl. A také řekl, že k tomu potřebujeme pandemický zákon. Tomu vůbec nerozumím. Nouzový stav řeší o hodně víc věcí, včetně krizového zákona, než řeší tento pandemický zákon. Pandemický zákon vůbec neumožňuje regulovat volný pohyb osob a jejich pobyt. Je to v tom § 2. Na rozdíl od nouzového stavu a krizového zákona podle § 5, písmene C.
Jak potom chceme bojovat s pandemií v pandemickém zákoně, když ta se právě přenáší volným pohybem osob? Já nevím, na co potřebujeme pandemický zákon, když to máme v nouzovém a krizovém zákoně už dostatečně podchycené? Proč potřebujeme oba dva tyto zákony?
Premiér této země vyhrožoval a vlastně až vydíral hejtmany, že pokud nepožádají vládu o vyhlášení nouzového stavu, tak půjdou na jejich vrub mnozí zbytečně zemřelí spoluobčané. A já se ptám, kdo nese vinu za české "best in covid", za kterého bohužel nadmíru zbytečně zemřeli mnozí naši spoluobčané, přátelé a blízcí? K tomu se ještě nikdo nepřihlásil. Jenom se straší a dává se to za vinu občanům této země. Je to proto, že tato ANO vláda řídí stát jako firmu? Menšinová vláda s ministry, kteří vůbec nejsou voleni občany, není to nic proti panu ministru Blatnému, kteří by jim ale dali důvěru, jako ji dali nám? Ano, bohužel je to tak. Když už i nás občany premiér této země se svými věrnými řídí jako firmu. Díky slibu, který jsem dal a podepsal v tomto sále, to už jsem tady říkal, nemůžu pro tento návrh zákona hlasovat. Už vůbec ne tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Ani ne v rámci pozměňovacích návrhů toho jednoduššího pozměňovacího návrhu, který spíše dávala ODS. A hodně bych se rozmýšlel, jestli bych hlasoval asi na základě pozměňovacích návrhů, které předkládá kolega Wagenknecht, které samozřejmě mnohé vyřeší, ale v té rychlosti, a mám dojem, že i on to přiznal, nemohl úplně vychytat všechny skryté malinké ďáblíčky, kteří v zákoně mohou být schovaní.
Já bych doporučil všem, abyste si otevřeli na internetu pořad DVTV ze včerejšího dne, kdy u pana Veselovského byl jako host pan primář Martin Straka. Je to primář interního oddělení sokolovské nemocnice. To mluví úplně za všechno. A je to úplně jinak, než jak nám říká naše vláda, jak nám říká ministerstvo zdravotnictví. Někdo z předřečníků to tady řekl. K té selekci už dochází. V chebské a sokolovské nemocnici dochází k selekci, tak si to přiznejme. Přijel do Chebu pan ministr, přijel tam pak náměstek Černý, ti to museli vidět. A když zhlédnete ten dokument na DVTV, tak je to hrozné, když se komentátor ptá primáře, jestli se může ráno v klidu podívat do zrcadla. A on říká: "No, můžu, co mi zbývá? Já i můj kolektiv děláme maximum, máme tam výbornou partu, ale už musíme selektovat, protože to není o věku pacienta, ale je to o jeho stavu, tzn. 90letá babička de facto funguje velmi dobře, je samostatná a 60letý člověk má například za sebou velmi těžké jiné choroby." A když jsem to vyslechl a i si vnitřně zobrazil, jak vypadají rentgenové snímky, o kterých mluvil, u takto zdevastovaných plic pacientů, tak to musí být něco hrozného. Tím pádem chci říci, že nejsem proti tomu, aby se dělaly restrikce, ale musí být uvážené, musí být ústavní, nesmí být protiprávní včetně všech vyhlášek a toho, čeho se to týká. Naopak si dokonce myslím, že my potřebujeme teď spíše nouzový stav než tento pandemický zákon. A to z jednoduchého důvodu. Pandemický zákon právě třeba neomezuje pohyb osob jako nouzový stav. Tak možná právě proto pan premiér říká, že v pátek bude chtít schválit nouzový stav. Takže my budeme mít nouzový stav, ve kterém umíme chodit. Budeme mít krizový zákon, v kterém umíme chodit. A budeme mít pandemický zákon, který bude paskvil, protože i když ho vylepšíme, jak budeme chtít, tak se nám to nepodaří. A jakési výhrůžky z PS a od čelního představitele, předsedy PS, že když to neschválíme tak, jak to chtějí oni, tak že si to stejně schválí, jak chtějí oni, takže my tady jsme snad skutečně úplně zbytečně. Tohle já nemůžu přijmout, proto nemůžu hlasovat, pokud nebudou přijaté všechny pozměňovací návrhy tak, jak jsme je teď dostali na stůl.
A teď ještě něco z praxe. Chci se zeptat pana ministra na očkovací strategii. My jsme tady někdy před Vánoci, nebo kdy to bylo, přijali usnesení, kdy jsme k očkovací strategii chtěli něco vědět, ale podle mého ona žádná neexistuje. Nebo já jsem ji nikde neobjevil. Očkovací strategie spočívá v tom, nejdříve oočkovat lékaře a zdravotní personál, ten, který pracuje s covidovými pacienty. Potom občany, kteří jsou starší 80 let, potom možná některé hasiče, kteří se dostávají také do styku s covidem, možná někteří policisté. Teď se vyrojilo, že snad už by se mohli také registrovat 70letí a výš. A nikde se to ale člověk nedočte. My chytáme jenom z médií. Já tu strategii neznám. Jestli mě pan ministr navede, kde ji najdu a kde bude jasně napsáno, jak to půjde za sebou, jak to je v Izraeli, tak to jen přivítám a omluvím se mu za to, že jsem to na internetu nebo z jiných zdrojů nenašel.
Chci se zeptat, a byla tu o tom také řeč, kdy přijdou na řadu například onkologičtí pacienti a další s jinými vážnými nemocemi, kteří mají výrazně sníženou imunitu? Protože ti jsou hrozně lehce napadnutelní. Tito občané prošli složitými zdravotními zákroky například. A náš zdravotní systém, zaplaťpánbůh za to, jim dal naději zase dál plnohodnotně žít a pracovat pro společnost. Takže i díky prostředkům do toho vložených a lidskému nasazení zdravotního personálu by mě zajímalo, co mají dělat, když se mě ptají: "Kdy my přijdeme na řadu?" Oni mají imunitu sníženou třeba o 50 %, proto jsou možná těmi prvními, kteří to dostanou, když se s covidem sejdou. A kór s tím nakažlivým. Tak bych chtěl vědět, kdy tito lidé dostanou naději? Zatím sedí doma, nikam raději nechodí, aby covid nechytili, ale tohle přece není život.
Dnešního dne jsme jako krajští zastupitelé Karlovarského kraje, a jsme tady tři, obdrželi dopis od skupiny lidí různých profesí v Karlovarském kraji, kteří se zabývají krizovou situací způsobenou onemocnění covidem-19. A zejména situací, která je v našich čtyřech krajských nemocnicích. Píší, že možnost převozu pacientů do Německa není samospásnou věcí, ale považují ji za možnost, jak ulevit místním nemocnicím ve chvílích, kdy kulminuje počet pacientů a dochází k nedostatku lůžek a tudíž i nedodržování zákonem zaručené dostupnosti zdravotní péče. My tu zdravotní péči v pohraničí, v Sudetech, nemáme. My máme jenom úhel 180 stupňů a to, co je za tím, to je uzavřené. Takhle to nemůže fungovat. My nejsme Praha, kde jsou fakultní nemocnice a další nemocnice v okolí. Bohužel takhle vypadá mj. západ Čech. Tak, jak řekl nedávno pan premiér, nejhorší Karlovarský kraj a nejhorší ve všem. Bohužel i v covidu teď počtem pacientů.
Přitom stav je všeobecně v Karlovarském kraji setrvalý.
Já to považuji, a ti signatáři také, jako naprosté selhání vlády jejich informačním šumem a dezinformacemi, kdy se dělal převoz pacientů. Nechtějte ani vědět, jak se tomu velkému převozu říká, kde tam stojí policisté se samopaly, vůbec nechápu proč, a kde to ještě doprovází vrtulník a policie vpředu a policie vzadu. Víte, jak je to v praxi? Oni pak, když nabírají další pacienty, tak dokud všechny nenaberou, tak tihle stáli a čekali, než se konvoj zase rozjel. To není normální situace tohle. A to přece pan ministr musel vidět, vždyť on je lékař. To přece nejde nepřehlédnout. Už jenom ti ozbrojenci. Vůbec jsem nepochopil, proč tam jsou. A přitom vám přivezou z věznic ve Vykmanově nebo v Horním Slavkově vězně s covidem, je to člověk jako každý jiný, je třeba mu pomoci v maximální péči, tam ho hlídá doopravdy vězeňská stráž, samozřejmě se zbraněmi. Ale v té nemocnici ho nehlídá nikdo, protože samozřejmě personál na to nemá čas. To jsou takové detaily, které přináší ten život.
Od signatářů vyšel poměrně jednoduchý závěr, a ten je důležitý. Neexistuje žádná právní norma či ujednání, které by definovalo, že o převoz pacientů musí zažádat vláda, ministerstvo zdravotnictví či dokonce přímo premiér nebo ministr zdravotnictví. Naopak ve prospěch samostatného jednání územních samosprávných celků svědčí i unijní zásady volného pohybu osob a služeb. Transporty pacientů v rámci ČR do nemocnic vzdálených desítky a někdy až stovky kilometrů bohužel situaci v kraji neřeší dostatečně a pro řadu pacientů jsou navíc takové vzdálenosti značně rizikové. Skutečným problémem je omezení dostupnosti zdravotní péče, definované zákonem. Berou přitom v úvahu vyjádření pacientů, kteří tyto transporty absolvovali. Vyjadřují obavy z toho, že dlouhý převoz mohl mít vliv na další zhoršení jejich zdravotního stavu, jakož i svědectví pacientů o nedostupnosti péče v Chebu. Signatáři dopisu mají dále za to, že kolem aktivace možnosti převozu pacientů do Německa či jinam vznikl ve veřejném prostoru informační balast, který je třeba ukončit a jednat racionálně a na základě možností, které jsou stanoveny zákony a evropskou legislativou. Nikoli zmatečnými prohlášeními představitelů vlády. Zmíněný balast přispěl k tomu, že se zahájení převozu pacientů začalo podmiňovat nesmyslnými metrikami vyčerpání kapacit lůžek intenzivní péče z celé ČR z 90 %, které nejsou nijak zdůvodnitelné. S odůvodňováním různých opatření má ostatně vláda ČR dlouhodobě problémy, jak ukázal nález Ústavního soudu z tohoto týdne. To píší signatáři. Na základě analýz a po konzultaci s odborníky na zdravotní právo došli signatáři k následujícímu – k řešení vzniklé situace přitom stačí důsledné uplatnění zákona o veřejném zdravotním pojištění a nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb.
Na základě těchto skutečností zřejmě dochází k porušení zákonem a vyhláškami stanovené dostupnosti péče. Dojezdová doba k zajištění odpovídající péče v případě onemocnění covid-19 a komplikacím jím způsobenými, činí 60 minut. Když vezete pacienty z Chebu do Humpolce, tak to tedy za 70 minut skutečně nezvládáte.
Doporučují Karlovarskému kraji, že by měl začít transport pacientů do Německa realizovat v těchto krocích – přímé jednání musí být hejtmana Karlovarského kraje s Bavorskem a Saskem. Ale to už nastalo na základě usnesení rady Karlovarského kraje 15. 2. Pak je zapotřebí vyřešit úhrady zdravotních pojišťoven za české pacienty v Německu, kde existují potom dvě možnosti. A to předběžná dohoda Karlovarského kraje se zdravotními pojišťovnami nebo na možnost nedefinování skutkových okolností, za kterých budou pojišťovny předem deklarovat, že budou péči pacienta v Německu plně hradit. Karlovarský kraj by byl garantem proplácení úhrad. Kraj by vyčlenil finanční prostředky pro případ nutnosti hradit německým poskytovatelům zdravotních služeb lékařské úkony okamžitě a následně by prostředky zpětně vymáhal po zdravotních pojišťovnách, a to na základě těchto skutečností. Ze zdravotního pojištění se pojištěnci obecně poskytuje náhrada nákladů, vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb. Pokud by byly poskytnuty ČR, je to podle § 14, odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. To vše za podmínku předchozího souhlasu plánované přeshraniční péče orgány ne vlády, ne premiéra, který má telefon na jednoho, na druhého premiéra, pak na spolkovou premiérku. Ne, na ony zdravotní pojišťovny.
Pokud jde o péči, která nemůže být poskytnuta v členském státě, na jehož území má pojištěnec bydliště, způsob léčení odpovídá příslušným vnitrostátním předpisům dané země a zároveň alternativní léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze poskytnout v přiměřené době v členské zemi, na jejímž území má pojištěnec bydliště, pak pojištěnec nemusí předem žádat o předchozí souhlas. Je to na základě rozsudku ESC C-173/09.
V případě, že se pacient nachází v situaci, kdy existuje objektivní potřeba bezodkladně podstoupit léčbu v jiném členském státě a z důvodu akutního stavu pacienta není možné čekat na předběžný souhlas orgánu zdravotní pojišťovny, pak nemusí být splněna ani jinak platná podmínka předchozího souhlasu zdravotní pojišťovny na to, aby mohla proběhnout úhrada 100 % nákladů dle sazeb v dané zemi, na jehož území nemá pojištěnec bydliště. Je to zase rozsudek ESC C-777/18.
Co by bylo zapotřebí – před mnoha a mnoha lety, když ještě byl ministrem vnitra Stanislav Gross, tak jsem vedl velká dlouhá jednání, trvalo to přes dva roky, ale nakonec se to podařilo. A byla to věc k hasičským záchranným systémům. Dneska to funguje úplně bez problémů mezi Německem a Českem. Tehdy, on se pak dokonce stal premiérem, tak to podepisoval jako premiér a dokonce se to podepisovalo na spolkové vládě v Berlíně. Ono to funguje. Ale tím, že nemáme krytá záda v pohraničí, tak potřebujeme, aby to fungovalo i v jiných oblastech. Funguje to třeba u horské služby. Zraněný pacient, německý pacient, odveze se do Annabergu a obráceně. Bohužel tady ve spolupráci v oblasti zdravotní záchranné služby to zatím ještě nefunguje.
Čili by bylo zapotřebí, já se omlouvám všem, ale je to návod pro pana ministra, protože si vlastně s chebskou nemocnicí a s těmi dalšími pohraničními, ono to bude stejné i na Šluknovsku, neví rady. A ve finále je to hrozně jednoduché, tak proto to tady uvádím, protože i kvůli tomu tady možná schvalujeme pandemický zákon, v některých věcech úplně zbytečně. Takže je zapotřebí vyřešit možnosti právního režimu přejezdu českých sanitek na území Německa. Na základě rámcové smlouvy mezi ČR a SRN je Karlovarský kraj oprávněn sjednat konkrétní podmínky přeshraničního transportu sanitek se svobodným státem Bavorsko a se svobodným státem Sasko. Obdobně má dohodnuté podmínky například Jihočeský kraj s Horními Rakousy na základě společného memoranda. Případné sjednání dohod, doplněné o sjednání pojistek, sanitek a pokynů pro zaměstnance zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje by bylo benefitem i po dobu po pandemii. Může přijít slintavka, kulhavka, cokoli dalšího.
Takže já to shrnu, že signatáři tento dopis napsali ve víře rychlé pomoci. Dosáhnout záchrany lidských životů v tento okamžik. Mluvím za Karlovarsko, ale myslím si, že mluvím za celé česko-německé a možná i česko-rakouské pohraničí. Samozřejmě signatáři jsou si vědomi, že zdravotní péče v Německu je vysoká, jsou tam větší náklady, ale také se domnívají, že záchrana lidských životů by měla i pro tuto společnost naopak v budoucnosti pozitivní výsledky tím, že by tito spoluobčané mohli být i nadále mezi námi, s námi se radovat, pro republiku pracovat. A ne je tahat po celé republice, když se pak dozvím, že v Praze v jedné nemocnici dokonce 80 % volných lůžek. Bodejť by ne, tady jsou všechno fakultky. Ale ty nemocnice, které jsou na okraji zájmu, tak dokonce dostávají i jiné úhrady v rámci úhradové vyhlášky. Všechno je to špatně, ale to je jiný problém, historický problém. Ale jen na to chci poukázat, protože pan ministr je z jiného prostředí, je z prostředí velké nemocnice, tak já kopu za všechny nemocnice minimálně, které jsou aspoň v pohraničí a v bývalém Sudetenlandu.
Děkuji za pozornost.
