Já bych chtěl upozornit a mám dojem, že už jsem to tady jednou říkal. My se bavíme o migrantech, o tom, zdali ano, nebo ne, ale vzpomeňte si, kolik lidí, kolik desítek tisíc lidí odešlo z Československa tehdy de facto na západ. Těch politických mezi námi moc nebylo. Byli spíš ekonomičtí, byli spíš ti, kteří byli chytřejší, kteří byli možná vzdělanější, možná už to byli různí doktoři, inženýři, kteří věděli, že se budou mít lépe na západě. My tady v Senátu přece máme Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Členové vám můžou potvrdit, nebo vlastně proč ji máme? Máme ji proto, že tam ty krajany máme. Buď tam odešli úplně dobrovolně, ale oni tam spíš odešli v těch vlnách, když utíkali před socialismem a komunismem.
Švýcarsko samo o sobě v roce 1968 – 1969 první nastavilo Československu možnost přijmout migranty od nás. 20 tisíc lidí to bylo. Najednou. Pak přišla další vlna, dalších 20 tisíc. 40 tisíc najednou ve Švýcarsku. My se tady bavíme o 40 tisících, kteří jsou někde na jihu Evropy. Ono to tak skutečně nefunguje.
Já bohužel nejsem takový euroskeptik jako někteří mí kolegové, já Evropu vítám, protože těch předností je podle mě více než těch negativ. Nicméně co mně vadí, to tady už bylo dnes řečeno, oni eurokrati, kteří sedí v Bruselu, kteří sedí u Evropské komise. Tam nejhorší na tom je, že jednotlivé členské státy přes své poslance nemají ani takovou šanci ty věci ovlivňovat jako Evropská komise. A mně to vadí. Tam je zapotřebí začít. Tam je zapotřebí těmto lidem dát tvrdě přes prsty, protože ti vymýšlí všechny ty nesmysly, které se potom na nás valí v různých evropských směrnicích.
Takže jestli Evropská komise vymýšlí nějaký plán, jak sem dostat migranty, cíleně – necíleně, já vám můžu říct, ono to funguje samo od sebe. Já jsem ve středu jel z našeho výboru tady z jednání a v Krušných horách, v takové myší díře, za Chomutovem, najednou tam bylo migrantů, vylezli z lesa, černochů. Nejdřív jsem si myslel, že jsou to turisté, že objevili Krušné hory, že nás přijeli navštívit. Pak mi to všechno došlo teprve, že to byli migranti. Ale samozřejmě, ti tam nezůstávali, ti šli o ten kousek dál, což je asi nějakých 7 – 8 kilometrů, možná je to tam ještě blíž v těch místech. Ty hranice přešli. Oni jdou za lepším bytím. Je to přirozené, je to lidské. Možná budeme stavět někde zeď, jako to připravují nebo dělají již Maďaři. Ona nám ta zeď samozřejmě částečně také pomůže, protože těch migrantů nepůjde tolik přes nás jako tranzitní zemi.
Není tak dlouho období, když čínská, vietnamská mafie převáděla obrovské množství lidí, kteří byli vesměs z Asie, přes Krušné hory. V zimě. Minus 15. Ti lidé tam měli na nohách jenom igelitové pytle. V metru sněhu. Na všechno si pamatuji velmi dobře. Ještě fungovala v té době de facto cizinecká pohraniční policie, která v té době byla na hranicích. Dnes už ji tam nemáme. Tzn., dojíždí z nějakých okresních, bližších měst. 40 kilometrů vzdálených od státní hranice.
Je třeba si taky uvědomit, nevím, jestli to víte, kolik máme v České republice třeba žijících Američanů. Těch nejsou stovky. To jsou tisíce lidí, kteří tady jsou. My o tom vlastně ani nevíme. Je pravda, že jsou nám přirozenější, protože jsou nám vzezřením bližší. A samozřejmě i nějakými hodnotami z civilizace, z které pochází. Tam si myslím, že nastane ten třaskavý okamžik, protože mít se lépe je sice krásné, ale musím se přizpůsobit tam, kam jdu, a chci se mít lépe, tak se musím přizpůsobit, a musím pro to taky konat, což většinou nefunguje.
A jenom poznámka k Řecku. Víte, všichni jsme to velmi dobře věděli už jako členové Evropské unie od roku 2005.
Přece takové šílenosti, které trpěla Evropská unie a de facto Evropská komise, že daly obrovské finanční prostředky na výstavbu dálnice Athény – Soluň, která se nikdy nepostavila, udělala se jedna mimoúrovňová křižovatka. Co se stalo? Nic! Naopak. Evropská unie dala peníze znova. Pamatuji si, před 10 lety, když jsme ještě nebyli členy Evropské unie, nebo předtím, než jsme těsně byli, budeme 10 let, nebo jsme 10 let, tak byla krásná reportáž na ARD, na německé televizi, kde vysadili obrovskou plantáž broskví v Řecku. Ona zašla asi za 4 roky. Ale nezašla, protože byla špatně založená, nebo že by ten projekt byl špatný. Tam oni nepočítali s lidským aspektem. Lidský aspekt ale v tomto je, že přece jenom ty státy, které jsou jižněji, tak samozřejmě i díky tomu podnebí, kde žijí, my jsme ho zažívali včera, mají přes poledne takové víceméně volno. Vždyť víte, že v Itálii si ani v zimě nekoupíte nic přes poledne. Oni mají do tří zavřeno. Takže tam tento projekt skončil tím, že ti, kteří měli na starosti závlahy, tak jenom v tu dobu, když nepracovali přes to poledne, ty závlahy nepouštěli. Ty rostliny všechny zašly a byly to tisíce hektarů, obrovské plantáže. A tehdy to ARD ukazovalo jako příklad pomoci, která šla vniveč, a vlastně se jenom nepočítalo s lidským faktorem.
Čili Evropská unie, migrace – všechno je velmi složité. Nezávidím ani této vládě, ani těm budoucím vládám. Ale je zapotřebí, a řekl to tady jeden z předřečníků, se postavit k Evropě jasně a rázně a nesmysly jako Řecko dopředu eliminovat. Jakmile se objeví, a to je včetně našich projektů tady v České republice, nesmyslné projekty, tamhle cesta Maxipsa Fíka někde v Žatci, nebo kde to tam je, v Kadani, vždyť to jsou šílenosti vyhozené. My jsme tyto peníze mohli využít úplně jinak. Máme teď nové plánovací období 2014 – 2020. Tady hledejme i u sebe, kde máme rezervy, kde musíme sami upozorňovat, aby se neutrácely zbytečné peníze, naopak, aby se utrácely tak, abychom potom měli na placení nemocenských a dalších věcí, o kterých jsme se tady včera bavili.
