Protože historickou roli Německa v celé téhle šlamastyce je třeba neustále připomínat. A to nejen Německa dnes proklínaného kancléře Schrödera, pozdějšího lobbisty Gazpromu. Ale především Německa kancléřky Merkelové, někdejší ikony našich proevropských novinářů a politiků, kteří se před ní klaněli až k zemi a pěli ódy na “paní Evropu”. Běda, jak si někdo dovolil zpochybnit některý z jejích nápadů, třeba “Wir Schaffen Das” - rázem byl za Antievropana, zpátečníka a sobce.

Dnes nejen můžeme, ale musíme říci, že Merkelová se mýlila nejen ohledně uprchlické krize. Mýlila se i v urychleném zavádění Energiewende, která spolu s Putinovou válkou na Ukrajině vytváří (díky nevratné odstávce jaderných elektráren) pro Německo smrtící kombinaci, jež se tak či onak dotkne celé EU.

A fatálně se mýlila v odhadu dlouhodobého chování ruského režimu, přesvědčena, že Německo to s Ruskem vždycky nějak “skoulí” a dohodne, třeba i přes hlavy střední Evropy.

Nejvyšší exekutivní úřednice, z umírněné politické strany, demokraticky zvolená, vládnoucí nejsilnějšímu státu EU 16 let, se zkrátka v klíčových věcech mýlila tolikrát, že závěr pro nás může být jediný: až zas bude nějaký novinář nebo politik vykládat, že v energetice, ekonomice, zahraniční a evropské politice máme vždy následovat našeho velkého souseda, protože je “vyspělejší”,  pokročilejší, evropštější a dohlédne dál než my z našeho “provinčního dvorku” - je třeba ho poslat rázně k šípku.