Pokaždé mi proto bylo trapně za ty politiky, co se na sítích předháněli, jak demonstrativně odmítli pozvání od Zemana, a teď se stejně demonstrativně předhánějí v horlení, jak jim jejich svědomí už konečně dovolí přijít. Nedospělé, nedůstojné, jájínkovské.

Na každé pozvání od prezidenta republiky na Hrad - ať to byl 28. říjen nebo jiná příležitost, ať to byl Havel, Klaus nebo Zeman - jsem dorazil. Bez výjimky. Nikdy jsem se neomluvil. I když to znamenalo třeba změnit program.

Jediné, co vynechám, bude Te Deum. Smysl tohoto náboženského rituálu v sekulární, převážně ateistické zemi, a hlavně jeho zařazení do oficiálního programu prezidentské inaugurace dost dobře nechápu. Ale ať si jej klidně věřící užijí.