Nějak si neumím představit, že lidé, kteří raději opustili svou zemi, než by za ni proti Rusku bojovali, budou extra dychtiví se do ní po válce vrátit a podílet se na její obnově.

A protože v ČR je nejvíce ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel, tak pár otázek:

Řeší někdo na vládní úrovni v předstihu nějakou repatriační strategii - jak motivovat uprchlíky z Ukrajiny k návratu, až válka skončí? Což může nastat rychleji, než si myslíme.

Nebo naopak tiše kalkulujeme s tím, že jsme si zde natrvalo pořídili početnou národnostní menšinu, která zaplní mezery na pracovním trhu? To považuji za velmi krátkozrakou kalkulaci, protože zcela ignoruje možné negativní dopady tohoto jevu (černý trh se zbraněmi + příchod psychicky traumatizovaných veteránů = organizovaná trestná činnost).

A jsme snad, také potichu, smířeni s tím, že bez návratu těchto uprchlíků se z Ukrajiny stane “failed state”, který si západní mocnosti rozeberou mezi sebou? A který bude disponovat jediným pozoruhodným, avšak i potenciálně rizikovým fenoménem - totiž funkční a vyzbrojenou armádou z těch, co neodešli a které žádná západní armáda nemůže konkurovat?

Média se neptají, politici neodpovídají. Česká veřejná debata o Ukrajině se stále zmítá v návalech emocionálního moralizování a pobouření. To je možná dobré pro sociální sítě, ale zodpovědná politika s tím nemůže a nesmí vystačit.

Takže?